V Germánském museu v Norimberce v oddělení lékárnickém vyloženy jsou lebeční kosti, obrostlé mechem. Dějiny pověry a dějiny alchymie široce vykládají, jaký význam přičítal středověk příšernému tomuto léčivu a prostředku z hlav a z kostí popravenou na šibenici vůbec. Pověra středověká zdomácněla také u nás.

Za Rudolfa II., kdy dobrodružní alchymisté zanesli na Hrad Pražský kdé jaké výstřelky póvěrečné, byl mech lebeční shledáván pro tajemné přípravy alchymické kuchyně. Zachoval se dopis, v němž dne 5. února 1608 komora česká píše Kutnohorským: ^Slovutní a poctiví přátelé naši milí! Ačkoliv jste se vedle jistého od J. M. Cis. vám učiněného poručení |ak zachovali a něco od mechu, kterýž na místech popravištních na kostech lidí pro jich zlé činy z tohoto světa sešlých roste, k rukoum vrchního hejtmana odeslali, však poněvadž toho namále a J. M. Cis. pána našeho nejm. jisté poručení jest, aby se toho což nejvíce možno, obzvláště pak mechu toho, kterýž na lebkách lidských roste, vyhledalo a sem po jisté věrné osobě odeslalo, protož jménem a na místě J. M. Cis. vám dále poroučíme, abyste .to ihned v tajnosti tak opatřili, aby ta věc se vší pilností hledána'byla a což tak koliv se najde, složíc to rozdílně, totiž z lebky zvláště a z jiných kostí také zvláště a poznamenajíe jednu každou věc to Vrchnímu hejtmanu dle předešlého poručení odsýlali, tak aby se milostivé vůli J. M. Gis. za dosti státi mohlo. Na tom J. M. Cis. jistou a konečnou vůli naplníte. Dán na Hradě Pražském ut supra«. (J. Č. Květy VI. roč. str. 38.)

. Jiný doklad o mechu z hlavy podařilo se najíti Dru Z. Wintrovi v knize Pražské č. 1176. Po smrti Jana Skály ze Zhoře, měšťana Staroměstského, nalezena (r. 1643) v svršcích pozůstalých při všelijakém bohatství věc zvláštní. »V krabičce z dřeva dubového dílem soustružnickým něco mechu z hlavy člověčí.* Patrně byl mech ten nějaký hloupý prostředek léčivý. Dnes řekli bychom, že je z hlavy medika, studovavšího třicet semestrů — vtipně dodává Wintěr ve Zvonu VIL, č. 12.

Dostal se mi do rukou dopis českého vojáka z polního tažení r. 1864 do Holštýnska. Dnes čilý povídavý stařík s pýchou vysloužileckou vzpomíná na tu »patáliji«, na hrůzy válečné i na své poranění, jak kule nohu mu zranila, že v lazaretu měla býti amputována, jak tomu však