Pochval každé jazek Boha za dobrodění tak mnohá, kteró nám nehodném cení od počátko do skonání. — On nám dává veživení, to vše z jeho dobrodění. Všecko zemského ožetko, jak člověko, tak do-betko. — Dal nám novo stravo na svět a to okolo těchto let: tisíctého sedmistého a k tomo šedesátého. — Ta óroda je obecná, menuje se »jab'ka zemská«, tato naše sprostá strava všeckem dobré choti dává. — Mnozí be rádi věděle, kde se první vynalezle, praví se, že v Sakské zemi bele první nalezeny. — Co bech o nich měl vie psáti, nezle je vechva-lovati, ti však mně za pravdu daji, keři je často idají. — Někteří ta jabka masti, jiní drobí do podmásli, mnozi je do misky drobi, vaři z nich šišky jablovy. — Mnozí s hovězí polivkó jedí je s chotí velekó, též pře zelí a vomáčce, naposledy, jak každé chce. — Mnohý drvoštipec v lese zemská jabka z domu nese, tam oděla oheň sobě a pak jich peče v té době. — Jesle be se jísti mohle, vehrabe jich sobě z ohli, kloče do něj, ešle pokne, pravi, že je k jidio chotné. — Také i na prádla ženská só potřebná jabke zemská, z nich je škrob pěkné velece, ospoří se s tém pšenice. — Též dobetek všelejaké, jak čtvernohé, tak pernaté, esle má jablek v hojnosti, dostáném omastke dosti. — Zatím poděkujme Boho za jeho lásko tak mnoho, kteró nám nehodném čeni od počátko do skonáni. — O této písničce povídala mi Františka Smékalová: Matička to zpívávale a oni ož to měli také od svéch rodičů, jistě je s půl drohého sta let. Oni to zpívávale pěknó noto. Jeden sedlák jo složil, dež obíral kadlátky; dycky složil vrš (verš) a slezl dolů ho napsat. Jmenoval se Maršálek a byl sedlák z Raté (z Rataj přifařených k Téšeticům). Kdež sem já béla malý děvče, jož béla stará (t. j. tato písnička).

Ochození Peruchly, Perchty podal již Český Lid několik zajímavých zpráv, mezi nimi také staročeské doklady od red. Č. Zíbrta. Až podnes chodí na Podřipsku peruchty na Štědrý den z večera, k osmé hodině, po staveních strašit děti. Kdo se postí, uvidí zlaté prasátko; kdo-se nepostí, hrozí mu: » Počkej, jen se hodně najez, přijde peruchta a vypárá tě.« Zašlehají metlou na dvéře, vstupují dvě, někdy též jen jedna peruchla, na prahu ku zděšení malých. Žvatlajíc hlasem tlumeným, nesrozumitelným, přistoupí jedna s dřevěným nožem k čeledínovi neb mlad-šince a naznačuje rozpárání břicha; druhá jakoby peroutkou (křídlem,.