kosinkou), kterou drží v ruce, vymetala dutinu břišní. Na to první začne hrachovinou vycpávati a druhá rychlými pohyby zašívá a přiklepává peroutkou břicho. Za všeobecné veselosti začínají peruchty s jiným touž kratochvíli a potom odejdou spěšně. Podle starého toho zvyku upravila mi na přiloženém vyobrazení peruchty pí. Anna Adamcová roz. Jelenova z Miletic; jest 63 roků stará a dělávala sama kdysi peruchtu. Ve Straš-kově zavěsí též peruchta zvoneček některé osobě a pak se jí ostatní smějí, že chodíc, zvoní. (Vyprav, pí. M. Hanzlíková roz. Pokorná.)

Jak povědomo, nadělují Barbory a Mikuláš; Lucie a peruchty pouze straší. Peruchty trestají za nestřídmost. Ústroj všech perucht je dosti jednoduchý a skorém všude stejný až na nepatrné odchylky. Muži i ženy se přistrojují za ně. V Mileticích u Velvar počerní si první peruchta obličej i ruce uhlím neb sazemi. Vlasy jsou buď rozpuštěny neb se zakryjí šátkem (na babku). Na hlavu si posadí bouřku (cylindr) s pérem. Na sobě má navlečenu mužskou košili a pod ní bílou sukni, někdy též pásek kolem těla. Do levé ruky si vezme vích hrachoviny a do pravé dřevěný nůž. Druhá perchta si pobílí obličej moukou a obváže si hlavu větším ubrusem, jehož dva cípy jsou nazad volny. Do přeloženého toho ubrusu se vloží kus tvrdšího papíru, aby přikrývka hlavy nabyla určitého tvaru. Dále si nastrčí dvě peruti za hlavu. Právě jako prvá oblékne si bílou sukni a natáhne na sebe též mužskou košili. Od krku dolů visí ručník s našitými brky. Do pravé ruky vezme křídlo a do levé metlu. Obličej si zakryje průhlednou látkou. Někde místo bílých sukní a košil zahalují se v poslamky a do ruky berou bidlo s přivázanou peroutkou. (Kozinec.) Ve Chvalíně nosí perchta v jedné ruce ocílku a v druhé velký nůž; druhá mívá v levé ruce škopek a v pravé vích hrachoviny. Někdy bývaly opásány. >Od roku 1867 to tak už přestává, co ti žandáři nastali,« pravil p. Tachecí z Rohatec. Ve Straškově chodí jen jedna peruchta s černou, špičatou čepicí, v jedné ruce držíc škopíček s hrachovinou a v druhé dřevěnou dýku; příchod oznamuje zvoněním.

Zjistil jsem, že snad není jediné vesnice na Podřipsku, kde by nestrašili peruchtami. Kde všude jinde a v jaké podobě týž obyčej jest znám?

Po n i k y, maď. Pónik, ležia v prostriedko Zvolenskej stolice, juho-východne od B. Bystrice, 1 1/4 hod. od dráhy Zvolen-Pod Březovou. Politicky k Ponikám patří Lehotka [na 1/4 hod. od P.]. Ponická Hutá [na '/2 hod. od P.] má svoju samosprávu, ale chotáru nemá, a administrativně náleží k Ponikám.

O k o 1 i e P o n í k. Obec leží 506 m. nad m. v kotlině k juhu otvo-renej, tvoriacej v prostriedku dolinky, járky a kopce. Kotlina obklopená