Kdybychom měli voliti mezi úborkem a košíkem proutěným, dali bychom zajisté přednost úborku. Tento jest vůbec výhodnější než proutěný soupeř jeho, ač také dosti starý. 16) Úborek jest lehounký, dá se zavěsiti snadno a všude a sadař může do něho česati oběma rukama. Ovoce lze z něho vysypati lehce, když se provázek s háčkem podrží levicí stranou a úborek se překlopí pravicí. Ovoce může v něm i zůstati a nenabude odporné příchuti jako v některém koši proutěném. V městech kupovali rádi ovoce v úborku, který vábil tvarem jednoduchým a přírodním. A právě tato prostá výroba i tvar jsou spolu s názvem nejspolehlivější známkou a zárukou starobylosti jeho.

Jak jsme poznali již v řádcích hořejších, byl úborek jménem osobním u předků našich. Onen kanovník Beneš Úborek ve století XIV. byl zajisté asi pán neveliký a zavalitý, jak se dá souditi z dosavadního užívání slova toho ve významu přeneseném, na př. v pořekadle na Hořicku. Tam říkají, o silném a tlustém chlapci: »To je nadělanej ouborekN 17) Podobně říkají u Dobrušky: »To je kus úborkaU Malý, zavalitý člověk na Zbirožsku sluje »úborek (ouborek)«.1S) Na Zbirožsku lze slyšeti též slovo >úborec (ouborec, houborec)*, když se mluví o něčem, jež zakrnělo ve svém roštu a při tom jest staré, na př.: »Dala jsem si s tou květinou tolik práce — a co mám z ní? HouborecU 19) »Oubor, ouborek (čís,< množ. ouborky)« znamená též pucher, t. j. švestku zpuchrovatělou (u Písku, Bechyně, Čes. Budějovic a jinde). ao) Úborek zachoval se i v přísloví: »Hlad není strýc a břicho není úborek.* ai)

Úborek jest takřka kresbou k přísloví: >Sejde s očí, sejde s mysli,< a dokladem, jak slova mizejí.aB)