prošity dvěma řadami stehů (provázkem). Dno jest z téže kůry (někdy bylo též dřevěné) a jest zevně přišito k dolnímu kraji nádoby stehem vlnitým. Pod hořejším okrajem jsou vyříznuty dva neveliké otvory čtyřhranné proti sobě. Prvým protáhne se dvojitý provaz nebo lýčí a nazpět do úborku provlékne se smyčkou a druhým otvorem když vyjde, zatáhne se uzlem. Držadlo vzniklé takío sváže se uprostřed provázkem, k jehož druhému konci přiváže se větvice vidlicovitá, opatřena na dolejší části vrubem kol do kola na zachycení provázku. Druhý konec větvice zavěsí se hákovitě na větev, kde sadař chce česati. Na Ghlumecku říkali těmla košíkům »ouburky«, dělali je nejčastěji z kůry lipové a česali do nich višně a švestky (neotřely se) nebo sbírali do nich houby.

Dr. Václav Řezníček vypravuje, že sadaři na bývalém panství Náchodském, tkalcující ještě na jaře, »jak uslyší kukačku, dodělají již jen k zarážce, nechají kus kusem třeba v polovici a již celé dni chodí, kde co a jak se podobá. Vrátíee se s ohledů, snesou s půdy lipovou kůru, namočí ji a pracují na novo až do tmy a třeba ještě při měsíci; šijí úborky, spravují bečky, svazují porouchané koše a čekají, brzo-li přijde obecní otlukač, že toho a toho dne bude na zámku Náchodském první licitace . . .« M)