16. Tomu, který za bláznem daleko běhá, jak se ponaceti může, aby sedíce byl pri nem? Odp. At sebe samého za nos vezme.

17. S jakim spůsobem může člověk veliký urad dosáhnuti? Odp. Některý skrz nominativům, to jest veliké měno; jiný skrz genitivum, to jest vzacne narození; nejčastejš pak skrze dativům, to jest obzlaštne dary, podle starodávného prislovi: kdo maže, ten ide; může i skrz accu-sativum, to jest: obžalovaní, a potlačení druhých; skrz vocativum, to jest: opravdive povolaní.

18. Co se dobrého pravi o panův veršovcův, aneb poetův, a musy-kantův? Odp. Že 6. veršovcův aneb poetův, a 6. musikantův vespolek jeden tucet aneb 12. bláznův robia. Sed hoc sub rosa.

19. Který můžu svobodné druhých oklamati? Odp. Který noviny a kalendary skladaju.

VPetrovicích byla ňáká mlynářka Vozdraková; byla silná ženská a neměla dětí. Bývala za kmotru s fořtem z Voběnic. Ten fořt sám s kmotrování domů v noci a světýlka mu vyšly v cestu a von řek', že do nich střelí. Ony mu odpověděly, aby je nestřílel, že jsou Vozdra-činy děti. Vona se to potom dověděla a hněvala se na toho fořta, že jí dává za děti světýlka. Sešla se s ním a von jí povídá: »Co se, kmotra, na mě hněváte?* »Kerak se nebudu hněvat, když mi dáváte ty světýlka za mý děti.« Ale došla přej na faru k panu faráři a stejskala si mu to a farář jí řek', když by to chtěla zkusit a je vysvobodit, aby si dala udělat rakev umrlčí a po tři noci že musí v kostele v tý rakvi ležet. Jestli je to pravda, že ty světýlka musejí k ní přijít. Tak vona to chtěla zkusit, dala si tu rakev udělat a kněz k ní dal svěcený věci a před půlnoci šla do toho kostela do tý rakve si lehnout a když bylo půl noci, tak ty světýlka přišly a chodily vokolo tý rakve, poskakovaly a říkaly jí: »tohle je náš bel, co nás porodit měl.« Tak až do rána tam ležela. Tak ten farář se jí tu noc ptal, jesli světýlka přišly. Vona mu to všecko povídala, co jí ty světýlka říkaly. Druhou noc zas přišly a zas to říkaly. Třetí noc když přišly a vona v tý rakvi ležela, už jí řekly: >tohle je naše nejmilejší matička.* Pan farář dával na to pozor a jak voni to řekly, tak von zazvonil a sloužil mši svatou za ně. Žádný lid nebyl přej v kostele a hrůza krásný zpěv se vozýval v tom chrámu Páně. Tím je jako vysvobodila, jeslí to byla pravda.