Dorota Jinová Pacovská.

35. Dorota Pacovská Zuzaně Černínové, že dala škrob nadělat a v Tábore jej uschovati, o nepříteli v Žirovnici, který výhrůžky činí a dalších svizelech nepřátelských, o opatřeních o čeleď a jiných věcech hospodářských. Psáno v Táboře, 9. července 1645. Vaší Mti urozená paní, paní mně milostivá. Vaší Mti prosím, račte mi odpustiti že sem nic tak dlouho nepsala, neměla sem příležitosti. Vaší Mti, milostivá paní škrobu sem já dala nadělati i taky je již v Táboru skovanej. Voleje dřevěnýho sem já již taky vzala tři libry. K uzení se nic nemohlo hoditi nebo to hladový hubený velmi bylo po dvořích. Z krmníka jeden kus vemu a dám zuditi. Vaší Mti, milostivá pí. právě to ten Karel doved a ten kluk Jirka mušketýr totiž Kavka a ten Tomšů syn a jinší při něm jeden se vydařil, utekl od nich domu naší šafářky její syn tak již konečně sou v Žirovnici a veliký pohrůžky činí nám právěť jsou lidé neposlušní. Tomeš s Chrbonína některej čas mne splundroval, šelem a jinač mi nadal a hned zle mi mluvil jen že sem mu domlouvala aby šel na poselství do Tábora nechtěl že nepůjde že by mi tak hned zle udělal aby mne hrom zabil s mej rozkazováním, že mi brzy sejde z rozkazování aby byl ouředník jen za město vyšel, byli by ho zabili hrůza Vaší Mti byla od těch mušketýrů co voni mluvili že v Radeníně nás brzy navštíví a že nám zaplatí je to čistej pan krajskej hetman ještě by rád na Vaší Mti navedl a beztoho nyní mluvil tomu vachmistru charvatskýmu co je to másla tři hroudy aneb ne co másla tuna ať se dá poněvač se tak mnoho odpustilo od pana vachmistra, co že pani Černínovy o třiceti zlatech to mi Třebická povídala co mluvil v jejím domě u jídla, seděla při tom. Vaší Mti, milostivá paní jestli co na nás přídě horšího, co s tím dobytkem budeme činiti, kam se obrátíme s takovejma houfy, nikdá tížeji nebylo za my paměti jako nyní; nu veme (me) salvakvardu nepřítel zví za den, nejel-li je prví na Radenín nyní pojede a téhož salvakvardu aby dostati mohli rovně naši to dělají; kdež vědí že by měl nepřítel kvardu i v noci nespí až na ni dojedou při tom kvardě zle i jinejm jakož již nikdy není jen v Hradci i pro tu jezdily ale do města jich pustiti nesměli totiž našich když jim ti salakvardi nepřátelský nevydali jeli na krunty hraběcí houfy dobytku vzali, museli je vypláceti hradečtí našim. Nepřítel opět se toho dověděl, opět nebozí hradečtí znamenitou pohrůžku jim učinil Vaší Mti, milostivá paní zle nad zle, Vaší Mti, milostivá paní již já ňák pomyslím, abych mohla ty ručníky ňák a ubrusy dostati a potom do Tábora dodati. Proměniž to milej pánbů Vaší Mti, milostivá paní, nevím, čím to vyplatím, nemám žádnech peněz tý čeledi taky mnoho přišlo dáti a úředník mi měl na poručení Vaší Mti dáti padesáte renskech dal mi dvaceti pět, ty sou dávno pryč. Zarybnici toho dvýho uteklo Dlouhýho syn a pasáček