kdež by táž panna Johanka z Kopist anebo přátelé její přišli, prvé byl, tehdy ihned vyvstati a odtud pokojně odjíti povinen byl. Soudu pak žádného pod vymyšleným spůsobem, kteréž by lest lidská vymysliti mohla,. s ní pannou Johankou z Kopist aby nezačínal a proti ní pořadu práva užiti nemohl. ' Jiných pak na to, aby jí neb přátelům jejím na zdraví nebo jinak škodili, nenavozoval a se nevymstíval. V tom pak čase vězení svého žádným vymyšleným spůsobem od nižádného přímluv buď poleeh-čení anebo propuštění z téhož vězení nevyhledával. Po vyjití pak toho roku, jakž by téhož vězení prázden byl, ve dvou nedělích pořád zběhlých z království českého se odebral a do království uherského, jednomu každému pokoj jak zde tak na té cestě dadouce, všech zlých nevolí, šarvátek a různic se varoval a na těchto jmenovaných pevnostech, totiž bud! na Bělehradě Hořejším, Ostřehomu anebo Komárnu, z těch tří pevností do smrti své zůstával. A jestliže by pak v čem nejméně které vejminky této v tomto zápisu položené anebo kteroukoli z nich, kteréž jest dobrovolně ujal a k tomu se jak skrze suplikaci svou JMtem nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům zemským království českého, jíž datum v pondělí po sv. Medardu (d. 10 června) létha 1602 podanou, tak také při rej-střích soudu nejvyššího purgkrabství pražského ústy svými přiznal, přestoupil, tehdy z též milosti od ní panny Johanky Stolinské z Kopist na přímluvu JMtí učiněné ihned sjíti a on Václav Vostromiřský z Rokytníka podle spravedlivého nálezu JMtí beze vší další milosti na hrdle aby ztrestán byl. Stalo se ve čtvrtek po památce sv. Víta létha 1602 v přítomnosti pana Jiříka mladšího Vratislava z Mitrovic na Zálší a Protivíne, purgkrabí hradu pražského. Já Václav starší Vostromiřský z Rokytníka připovídám tomu všemu zadosti učiniti.

3. 1752 d. 5 srpna. Jan Pokorný v Novém Strašecí zavazuje se reversem, ze se více ozírati nebude. — Já Jan Pokorný s tímto listem, jenž revers sluje, vůbec známo činím: Tak jakož před několika nedělma tak bezbožně nejenom proti Bohu anobrž i svatým jeho ano i proti vlastní mateři mé, ptestoupíce tak častěji přikázání božské, jednati, zle činíce mluviti, samého Boha'v svých vyvolených Božích tupiti a lehkomyslně bez všeho rozumu potupovati jsem se opovážil a tak ne křesťanskokatolicky alebrž bohaprázdně až do mého arrestirování, ačkoliv mnohem větší trest nežli tento několiknedělní arrest dle toho mého proti Bohu, článkům a přikázání jeho, víře a rodičům neb mateři přestoupení jsem zasloužil, zlolajieně, nepříkladně, vší mládeži pohoršlivě a tudy za-sloužitedlně trestuhodně živ jsem byl; a poněvadž toho tak nepořádného, nepříkladného, ano hovatského mého života jedinká příčina samotné ožralství jest, skrze které Boha mého spravedlivého a milosrdného shoví-vatele tak velice, těšce a často jsem rozhněval, pročeš tehdy s tímto se reversirujíce připovídám nejenom života mého polepšení, ale naproti tomu všech takových pohoršlivých, netcných a nepříkladných příčin k takovému zlému, obzvláštně pak ožralosti, skrze které tak zlejch věcích a oučinkův bych se dopustiti mohl, se tuto odříkajíce, varovati se chci. A pakli bych ještě jen jedenkráte proti Bohu mému, svatým jeho neb víře a milej má-