vadž on Andres Nelcl pro své nesmírné vožírání nepřestává lidem dobrým ano i sobě samému nejvíce škoditi, slíbil jest osobně před úřadem naj-vyzšího purgkrabství pražského rukou dáním a tímto zápisem připovídá, že žádného vína ani jiného kderého opojného pití kromě bílého piva od Actum tohoto zápisu do roka pořád zběhlého ani píti ani lžicí střebati neb jísti ani jakejm jinejm vymyšlenejm způsobem toho se buďto zde aneb kdekoli jinde dopouštěti nechce. Pakli by se toho on Andres Nelcl proti tomuto svému zapsaní a přípovědi v tom času již oznámeném kdykoli dopustil a to naň dostatečně uptáno bylo, tehda JMti najvyzšímu panu purgkrabí pražskému do JMti komory (pokutou) 200 kop grošuov českých bez milosti propadnouti má a vězení prázden býti nemá, leč by pokuta svrchupsaná od něho položena byla, A več by mu to dále od JMti obráceno bylo, přitom aby se tak zachoval, nicméně v středu po sv. Duše nejprve příští (d. 13. května) aby se před panem Čeňkem Míčanem z Klinštejna a z Roztok, purgkrabím Hradu Pražského postavil a tu ještě dalšího poručení očekával. Stalo se v pondělí po svatých Filipu a Jakubu apoštolích božích létha LXXIII. v přítomnosti pana Václava Želízky (sic) z Turového, úředníka JMti najvyzšího pana purgkrabí pražského.

2. 1602 d. 20 června. Václav Ostromiřský z Rokytníku slibuje mezi jiným, že po celý svůj život pití vína, malvazí, páleného apd. se zdrží. — Jakož jest Václav Vostromiřský z Rokytníka pro zamordování nenáležité Jonáše Stolinského z Kopist nálezem spravedlivým na slavném soudu zemském království českého učiněným hrdla odsouzen a do Daliborky se dostávši podle téhož nálezu JMti na hrdle ztrestán býti měl, však na snažnou přímluvu JMti nejvyšších pánův úředníkův a soudcův zemských království českého panna Johanka Stolinská z Kopist, sestra někdy téhož Jonáše Stolinskýho odtudž z Kopist zamordovaného, k tomu, aby na tyto vej minky níže položené při hrdle zachován býti mohl, povolila: Předně, za týž mord nad Jonášem Stolinským, bratrem jejím, vykonaný ani za škody pro touž při do několika set vynaložený, nic nežádá; než aby on Václav Vostromiřský z Rokytníka v témž vězení Daliborce, v kterémž zůstává, od datum zápisu tohoto do roka pořád zběhlého v něm zůstával a v témž vězení z hříchův svých skroušeným srdcem pokání činil, řečí a slov oplzlých se nedopouštěl, vožírání pak a vína pití všelijakého, též malvazí, jiných sladkých pití, též i pálenýho jak v témž vězení ani jinde budoucně, dokud živ bude, dokonce zanechal a jich nepil,*) jí panně z Kopist i přátelům jejím všelijak řečí i skutkem pokoj dal a v těch místech, kdež by táž panna Johanka nebo přátelé její byli, aby se nacházeti nedal; a pakli by se přihodilo, že by on někde,