už ho nepustila a s ním se postavila do řady. Tak se stalo i u Odehna-läv, kam šli pro Polenu, u pak po cestě posbírali chlapci všecky děvčata.

Museli okolo chaloupky na louku. Před chaloupkou stál jen Cyrill a kouřil. Když se Franta přiblížil, zbledl a rád by byl Hanu nějak odstrčil, ale ona se ho pevně držela a tedy bylo štěstí, že se Maruša ani neukázala, sice by byl Franta Hanu snad vhodil do příkopy. Havel přiskočil, zavdal Gyrillovi a ptal se ho: »Půjdete s Mariankou s námi na louku?"

»Ne,« odpověděl Cyrill, > půjdu s ní do města a ostaneme tam přes celé hody.<

»To je škoda,« řekl Havel, běžel zase k Frantovi a pověděl mu, co se od Cyrilla dověděl.

»To jsem rád,t zvolal Franta, vytrhl Havlovi flašku z ruky a hodně se napil.

Za posledním sousedem šla pozdaleka tetička Lenora s Kovaříkovou.

>Milá ženo, ráda bych viděla, jak to ten náš Franta spraví. Jak vám povídám, když se mu vyvalila krev z nosa, omdlel a dnes má stínat, uvidíte, že jim uteče.*

»To se Havel k tomu lepší hodí,« řekla Kovaříková.

.»Což ten,« praví Odehnalka, >ten by třeba i člověkovi hlavu uťal. Nemám nad tím velikou radost, že si bere Polenu.*

Na louce tak jako před hospodou stál vysoký máj opentlený a pozlacený. U toho se zastavili, berany postavili nedaleko sebe, muzika hrála do skoku a chlapci s děvčatama se chvilku točili, pak si dali ruce, zpívali:

a skákali v kole okolo beranův. Franta obskakoval s kosou panského, Havel se šavlou židovského, zpívajíce:

To trvalo chvilku. Starý Odehnal přiskočil Frantovi a pověděl mu: »Podívej se, jestli mu nenasypali písku na krk. Na Havla to nastrojili, snad taky na tebe. Není o pivo, ale o hanbu.*

> Tatíčku,* odpověděl Franta už celý rozpálený, »a kdyby měl pásek ocelový na krku, budete zpívat: On uťal berana na jeden rázek!*

• Franto, sekni,* volala chasa. Franta si z plechového masu hodně zavdal, zavýskl, máchnul kosou a hlava beranova odletěla za diváky.

>Joj! Joj U začali všickni křičeti, dlouhé intrádo a tleskání následovalo. Franta si zase zavdal a z očí jeho sršel oheň.

»To se podívejme!* řekla maměnka Lenora, >kdo by se toho byl nadál!*

Hana se priplichtila k Frantovi a přede všemi ho obejmula. On se ještě více zapálil, odstrčil ji, popadl Havla za ruku a skoro řval: »Havle,