str. 448
Poslechněte, co se stalo
hned za Žižkových let.
když se hradů rozmetalo
i mnichů mnoho set;
když se jich tak rozmetalo,
tehdáž se to jistě stalo,
tam co vyhodili z praku
když Sovu*) Táboři,
kde se bojí černých mraků,
že zámek rozboří.
Tam co do strašlivých mraků
vyhodili kněze z praku,
tam byl jinoch krásný rovný,
svým jménem Myslibor,
měl svůj stateček dost skrovný.
I přijel Žižkův sbor.
Že měl stateček svůj skrovný,
musel jiti s nimi v boj rovný.
Hřmotem hrozným se vše třesl,
jak k němu vstoupili,
jeden proň zbroj skvostnou nese,
před níž každý mnich se třese,
meč, štít, lebku s hrdým peřím,
luk, sudlici a toul;
statným oděncem, to věřím,
že Myslibor teď sloul,
když měl lebku s hrdým peřím.
Právě měl v žádoucí sňatek
s svou Marií zejtra vjít,
musel dívku, též i statek
zde nechat a hned jít. —
Opustil zde dívku, statek,
opustil i drahý sňatek.
Třikrát opadalo listí,
to sladkou naději
měli, a již byli jisti,
že se hned spojejí.
Co již byli se vším jisti,
opadalo třikrát listí.
Jaký nářek smutná vedla,
když přišel v přílbici —
bělavé rvouc v!ásky bledla,
naň hledíc kvílící;
bělavé rvouc vlásky bledla,
preukrutný nářek vedla.
On ji vroucně k srdci vinul,
ji těšil, vyrážel,
ačkoliv sám v slzách plynul
a řeči zarážel.
Sám div v slzách nerozplynul
a ji vroucně k srdci vinul.
A v tom zavzní polní trouby,
vše otřásaci zvuk,
vše se hned pořádá v hloubí
na znamení polní trouby.
S Bohem Maří!... na kůň skočí,
mne volá trouby zvuk,
s Bohem! — a hned zmizí s očí
a vletí v jejich hluk.
I ona též na kůň vskočí,
nespustivší s něho očí.
A tu přímo přes vše pole
se žene ráz co ráz:
kůň se zplašil — již je dole,
ach! —" — srazila již vaz.
Kůú se zplašil — již jest dole —
lid se žene pres vše pole;
zde ji'zrovna na tom místě
žalostně pohřbili. —
Na hrob její s věncem čistě
tu kámen vložili.
Na památku na tom místě
dali kámen s věncem čistě.
|
Doslovný opis ze sbírky přípravních prací pro sepsání dějin Hořic a okolí. List zaslal Hanka panu prof. Ladislavovi Janderovi. S úctou Anna Srbová. — Sbírku tu chová p. K. Čížek, sekretář okresního zastupitelstva v Hořicích, od něhož báseň tuto paní Srbová dostala a mně sdělila. V. Nebeský.
Josef Zikl:
Škrábky na Zbraslavsku.
Ve Vraném a ve Skochovicích u Zbraslavě hrají nyní dívky »škrábky*. Sedí v kruhu kolem umeteného místa. Předem si určily, že začne ta, na kterou »padne« číslo 10. Kdo >udělal< chybu, nemůže dále hráti; počká, až se všichni vystřídají. Hráč dopouští se následujících chyb: vy-
*) farář v Hořeňovsi.
|
