u studánky stádo ovci a mnoho psů, slyšel je bečeti a štěkati a okolo skákali, a na Koňském dole se mu přitovaryšil muž bílý bez hlavy, šel s ním až na průhon k P. Marii kapličce a tam se mu zmizel, však na cestě mu řekl: »Jsi-li dobrý duch, mluv, nejsi-li, tak se ode mne odstraň,* a když nemluvil, udeřil poň do země a přece se mu neztratil, pořád mu po boku kráčel, r. 1844 se stalo. — Jedenkráte Bělský řezník, Schwanz nazvaný, koupil 2 kůzlata v Březince v sobotu na večer, hnal je před sebou, však ale když přihnal je k té studánce, bolely nohy kůzlat, pročež musel jedno po druhém nésti, zvláště do vrchu a druhé šlo za ním. Ono ale černé kůzle umdlelo a zůstalo zde u studánky ležeti, až si odechlo, řezník myslel, že jde za ním, až přijda na vrch kůzle pohřešil, volal, hledal, kůzle bylo ztracené. Jos. Šulc, rychtář Březinský, který okolo půlnoci napitý domů z Bělé šel, přijda k studánce, vidí tu něco černého se hýbati, utíká, ono to běželo za ním, jda pomalu, ono také to pomalu, běží, ono to také běželo, domnívav se, že to sám čert jest, zaklínal to, ono na to nedbalo. Modlil se: »Chval každý duch Hospodina. Co jsi za ducha?« Nic to neodpovídalo. Polomrtvý domů přijda, musel být zaopatřen svátostmi a ráno přijda řezník, hledal kůzle a ono bylo ve vsi, teprv se lidé domluvili, co to bylo za strašidlo.

Pověst. Rybák se zamiloval do vodní panny Rusavky. Pod Kotišem potokem v Berounsku po straně Tmanské býval jménem >Smil« mladý, krásný rybák, který když lovíval ryby, slejcbával líbezně zpívati a nevěda,, odkud by ten hlas přicházel, až se mu Rusavka vodní panna překrásná ukázala, zpívající vele se mu zalíbila. Přesvědčiv se, že by to ona byla zpívávala, on měl k ní důvěru, zamiloval se do ní, prosil ji, aby mu poradila, jak hojných ryb míti a hojně loviti, poradila mu, aby listy z rostlin, aby házel rybám do vody, po kterých se mu rozplemení velmi hojně. On uposlechna, učinil tak. On hojně ryb nalapal a prodal, tudy se obohatil a tuto vodní pannu (Rusavku) za manželku svou pojal. Splodil s ní Květnu (Května) dceru. Vodní Panna svému choti Smilovi a dceři Květně pověděla o zlatě, zlatém pramenu (studánce), že co koli do této studničné vody neb pramenu pustí, že se to v zlato hned promění, ale nesmí se to holou rukou to pozlacené nebo v zlato proměněné bráti, nébrž tímto proutkem, který jim zanechala a ukázala a v tom se jim jako duch vodní zmizela. Smil nad ztrátou její zahořekovav, vstoupil na Kodišnou skálu, snad nad zřídlo onoho pramenu neb potůčku a skočil zoufanlivě dolů do vody a sebe do smrti zabil. Když tuto obět Smil vykonal, pozůstala zde dcera Května, které se ujala paní toho položení bud" Koně-pruská neb Tmanská, majíc sezení své zde na jedné vysoké skále v hradu svém. Května se jí svěřila o tom zlatém pramenu, ale o proutku kouzelném jí nic neřekla, když o záležitostech budoucích svých a o bývalé události svého otce a matky spolu rozmlouvaly. Paní chtěla se dozvěděti, kde se ten pramen (studánka) nalézá, o kterém jí Května neměla zjeviti dle rozkazu vodní panny, pročež Května jí nechtěla povědět o tomto místě, proto tato čarodejnice Paní toho hradu Květnu bila, až slzela; však Květně padaly na místě slz perličky zlaté, perle jako hrách, drahé