kameny na místě slz, z očí; pročež čarodejnice paní ji tím více bila, až jí řekla o tom zlatém pramenu neb potůčku čili studánce, jen o tom proutku zamlčela, že to zlato z vody má ním vytahovati; tedy paní čarodějnice chodila k studánce a vše, co do ní pustila v zlato se proměnilo, protož jak paní sahala po zlatých věcech rukama holýma, tedy se jí ruce v zlato a ona celá sama se v zlato proměnila. O tom se dozvěděvši Května neb to viděvši, vzala proutek a vytahovala zlato; paní a hra

Božnice.*) Okolo Tetína pověst v lidu o Babě (nejvyšší kněžce), která vodila bílého posvátného koně, Svantovitu zasvěceného, po horních skalách vápeneckých, na kterých (šimel) bruna kopyta koňská a šlépěje této Báby vedle koňských stop s holí vytlačena jsou pod Tetinem k východu na pravém břehu Berounky na horních skalách vápeneckých. Zde jest na tisíce stop koňských, bábiných čili lidských v skále Vápenci vytlačeno až k božnici Bělbohovi čili Hromoteli (Perunovi) aneb Svantovítovi, kteráž na površí skalnatém (vápenci) až posud známka bývalého božiště se zde nalézají. Lid okolní je okazuje poutníkům: 1. Kde strážní věž byla na skále. 2. Kde se vrata do bohárny nalézají, kterými se do ní chodilo.

3. Okolo bohnice této byly příkopy, známka jsou ještě k spatření r. 1834.

4. Na vrcholí této skály búdy dřevěné stály z dubového dříví. 5. Zde rozličné sklepení na vrcholi toho vápence bylo v skále. 6. Kde studně byla, jest viděti. 7. Kouzelná jeskyně v skále vytesaná, obydlí kněze. Protož se to okreslilo a nastínilo od p. Fr. Hořčičky juž r. 1829.

Vyklizení studánek od pannen. Stodůlky, ves v Rakovnicku u Prahy snad od sto- dolů pochodí. Polohy. Ve Velminoze blíže Vohrady vsi, pálívají na onom površí čarodějnice i svatojanské ohně pálejí, skrze Velminohu je privátní silnice od Reporej k Smanicům. Za Vlkem, dva vrchy jsou tam, byla tam skála, nyní pole zde jsou, někdy býval les na těch vrších. Na Skalce je pramen, studánka živá, z ní berou Luzinští vodu, která se světívá v křížových dnech.

Čištění studánek okolo Prahy. Ze Stodůlek děvčátka nevinná, od 12—15 let z opakujících hodin, ten večír před sv. Janem Křt. když slunce zapadlo, sobě řeknou na návsi, kde se sejdou, tam čekaji holky a se všecky shromáždí, sebou žádnou nemravnou neb padlou, ani hocha neberou, nobrž více potichmo se svolávají, sebou vezmouce hrom-ničnou svíčku rozsvícenou na místa k studánkám i u studánek a opět, když se vracejí domů, při rožaté hromici nábožně zpívají a po cestách se modlí a u každé studánky svíčku postavějí na povýšený drneček, na který každá jako na oltář jednou hlínu, podruhé kámen a potřetí drn přinese t. j. všecky sobě při každé studánce oltárik vystavějí, hromičku rozžatou naň postavějí, kleknouce kříž udělají, modlí se jedna po druhé (každá zvlášť nahlas »Otčenáš<), to trvá dlouho, když jich někdy 24,