nejlépe oceniti dovede. Článek vyjde patrně v Čas. vlast, musea olomouckého. Nasbírané hanácké tance, počtem přes 50, dle téže zprávy vydá prý pod jménem sběratelky pan prof. Otáhal z Prostějova z vděčnosti za to, že prostějovské museum bylo bohatou sbírkou krojů a keramiky si. Běhálkové obmyšleno.*) — Historický spisovatel Václav Royt Dne 27. května 1907 skonal v Brně bývalý zemský školní inspektor p. Václ. Royt v 80. roce věku svého. Narodil se 1. září 1827 v Nové Vsi v Čechách. Po sludijích gymnasialních a universitních působil na středních školách, zejména ve Znojmě a na česk. gymnasiu v Brně, roku 1886 stal se ředitelem gymnasia, r. 1888 zem. školním inspektorem pro ústavy učitelské v Brně a v Kroměříži a české školy obecné a utrakvistické pro jihozáp. část Moravy. R. 1900 odešel na trvalý odpočinek. Royt získal si nemalé zásluhy o rozvoj českého školství na Moravě, jakož i o historii českou. V letech 1869—1885 redigoval > Časopis Matica Moravské«, dó něhož přispěl řadou článků z historie baltických Slovanů, místopisnými a životopisnými články. Knižně vydal práci svou o Slovanech na ostrově Rujáně a vyvrácení jejich moci roku 1168. (Brno, 1875.) Čest budiž památce zesnulých!

@NZ@Otázky a odpovědi.

* Kabacoun. 1. U nás říkávali: Dám tě do kabacouna, jdi do ka-bacouna, jako by se hrozilo trestem, když někdo něco provedl. Starý Sedláček, když hrával karty s Radnickým, s dědouškem naším a jinými' a vyhrával, pochvaloval si: >Tos tise majne hérn und dámen. Entvéder oder. Ferdantes kafehous. Dám to do »kabacouna«, t. j. do měšce, do koženého pytlíčku na peníze. Kostelník a všeumělec Máša k tomu dodává, že i děti strašíval: Počkej, já ti dám kabacounem ; ač tomu už ani nerozuměli, ale říkalo se to. V Kostelci nad Vltavou. Marie Soul-ková. — 2. VokolíPrahy znám je název »kabacoun«, ale v zcela jiném.

*) Pozn. red. Spisovatel zasílá právě výstřižek z Pozoru, 1907, 14. června, s přáním, aby byl v Českém Lidu otištěn: [Pozůstalost Xavery Běhálkové!] Známá učitelka moravských národních tanců, slečna Xavera Běhálková v Tova-čově, zabývala se velmi horlivě sběratelskou činností a měla celé museum velmi cenných výšivek i jiných skvostů lidových. Začala si totiž všímati toho v době, kdy široké pole národopisné činnosti ještě leželo ladem, a tu podařilo se jí na Hané sebrati právě ty nejkrásnější věci, kdežto ti, co po ní přicházeli, sbírali z větší části již jen paberky. SI. Běhálková před smrtí svou napsala závěť, dle niž všecky její sbírky připadnouti mají v majetek některému z museí na Hané, nejspíše v Olomouci. Když po smrti si. Běhálkové došla o tomto odkazu zpráva do Olomouce, byla již největší část sbírek těch. a právě ty nejcennější věci, úplně rozebrána a neznámo kam zašantročena. Se soupisem pozůstalosti notář se totiž opozdil a mezi tím nepovolané ruce tuto pozůstalost si. Běhálkové si osvojily.