Předchozí 0020 Následující
str. 3

Snad měl úmysl a naději druhé toto, dokonalejší, úplnější zpracování vydati tiskem a proto vypustil některé ostřejší věci ze zápisku původního, aby celkový obraz krajanův byl příznivější.

Poslední zápis Quodlibetu týká se nalezení utopence v propasti hranické r. 1821 ; ale kdežto zápisy ostatní psány jsou písmem určitými pevným, zápis tento je již psán rukou méně jistou, tak že jest vznik předešlých zápisků položiti do doby značně dřívější. Doby vzniku Val, Kadí. ovšem toto udání nám neosvětluje.

Žije mezi lidem, Gallaš zachoval si vzácnou na tehdejší dobu zálibu t lidových plodech slovesných, která také charakterisuje přítele jeho a spolupracovníka, faráře Tomáše Fryčaje. Ve společné jejich práci, Muse Moravské z r. 1813, jest otištěna první novočeská kytička písní lidových a také V našem Quodlibetu IT. Gallaš na str. 197-200 zaznamenal si šest písní lidových (bez not), jež tuto tím raději uvádíme, ježto, jak viděti ze seznamu Zíbrtova Bibliografického přehledu českých národních písní i z pozdějších Bartošových Národních písní moravských v nově nasbíraných 1901, pouze poslední z nich jest s nepatrnou odchylkou známa z Gelakovského Slovanských národních písní II. 36. K 'písním těmto přidáno budiž také devět přísloví, jež Gallašem rovněž zapsána ve sborníku jmenovaném na sir. 217 a 218.

Moravské Narodni Pisne.

I.

1. Kvetli Růže na zahradě, Kvetlo Víno v vinohradě; Kvetla Lipa na kopečku: Pod lipou muj Milý sedel A laskavé na mně hleděl: to byla rozkoš v srdečku.

5. Již zas rozkvětají mile Červené růže a bíle; Lipa roztomile voní; Mně však netěšijou více. Žalosti mi blednou lice, Nejsem tak šťastna jak loni.

3. Neb muj nevěrny Syneček, Dal jiné svůj prstyneček, Jenž mnoho statku zdědila, Nevšímal si moji cinosti, Krase ani nevinnosti, Ja jsem mu chudobná byla.

II

1. Dunaj je veliká řeka, ta teče do Moře; Muj milý se s Turkem seka, ja pláču

v komoře. A kvílim jako hrdlička, že poklad

mého Srdíčka Snad již usmrtili a v zemi pohřbili.

2. Byl to Chasníček vysoký, primy jako

svíčka, Zdravy, chytrý, černooký, měl červené

líčka; Ach, ja snad ty jeho líce nebudu

libati více A protož mé oči slzami se moči.


Předchozí   Následující