navřel, tym bude ještě i jako střep zapáchat. — 8. Ťulula chce všemu lip nežli Umělec rozumět. — 9. Nechaš-li se Čertu jen za vlas chytit,

on z něho brzy lánu ukroutí.

Posléze zaznamenány jsou na stránkách 190-6 jmenovaného rukopisného sborníku Gallašova také hanácké anekdoty, jež tuto následují.

Ve Vsy Šnobolině bliž Holomouce ležici sedělo několik Študentu z vyšších škol v Hospodě při pivě, kteréž jim jak obyčejně velmi dobře chutnalo, a jazyk jejich k rozmanitým žertovným rozprávkám rozvazovalo. Konečné přišli i na učené věci, mezi nímižto vznikla i ta otázka, kteraby ze všech řeči na tomto světě nejstarší byla? Nekteři pokládali za nejstarší býti Hebrejskou, jini Perskou, jini zas Arabskou, k čemuž každý svoje důvody vynašel. Kteréžto jejich hadce, poněvadž se v jazyku moravském konala, několik Hanáku velmi pobožně otevra hubu poslouchalo. Jeden ale znieh nebyl s žadnym jejich míněním spokojený, a kroutil pokaždé hlavu. Což když jeden z Študentův pozoroval, táže se jej, proč asi nad jejich dišputem hlavu krouti, a co se mu vjejich přednášení ne-libi ? — Aj mili paní Študenti, odpovi Sedlák posmekna šíranka svého ; dívim se velice, že ste na tou nejstarší a nejlíbeznější řeč zapoměli. — A ta by byla? tážou se ho ochotně všichni jedním hlasem: a ta by byla, Strejčku? — Naša krásna spanilá a libozna hanácká, kterouž Pán Buh sám v ráji s Adamem rozprávěl. — I kterakžto dokázati můžete? tážou se Študenti s ousměškem. — Velmi lechko, odpovi Hanák, velmi lechko ; a to sice důvodem Písma svatého: Zdaliž mili Pán Buh, když se Adam v ráji mlsnosti protiva jeho přikázáni prohřešil, takto k němu nepravil: Adame, hoby jez? — Ano, řekli Študenti, že tak ovšem skoro latinsky Text zní: Adam ubi es. — Ej mili Paní, odpověděl sedlák, nechtě ve vaši latiny na sírane, te ja nerozomim ; to ale sami hoznati mosite, že to po hanácko velmi zřetedlne zní: Adame, höbe jez. Mlsal jsi proti mojemo zakazo jabko, jez tade včil za pokoto höbe. — Z kteréhožto vtipného vykladu onych latinských slov podleva zhanačileho zvuku všichni, přítomní Študenti k srdečnému smíchu povzbuzení byli.

V jedné vsi na Hané vystavěli sobe obyvatelově obecním nákladem tou tak nazvanou Boži Muku, v jejížto Nicce (výklenek) malou Figurku od kromčřižskeho řezbaře zhotovenou a obmalovanou, kteráž Krysta Pana u Sloupu přivázaného a zbičovaného představovala, k obecné poete za sklem vystavili. Dali pak Řezbařovi za jeho prací obecní tele. Což k věčné památce, a ke cti a chvále obyvatelův Rechtor, když již dle hanácké chuti žlutými a červenými Tulipankami od jedné Babky okřtaltena byla, v těchto následujících vrších zaznamenal: Touto novou Boži Muku, Vzdělali sme obecní rukou atd. Kterýž ale napiš, když se brzy na to Konsi-stoře donesl, přisnym nařízením zaličen býti musel, nad čimž oníno spro-stačkove nemálo želeli.

Když Francouzi, jenž uprostřed minulého Století proti Marii Terezii válečně povstali, a od jejího vojska u Písku v Čechách poražení utíkati počali, vidouce jeden z nich dotírajícího na sebe Kyrysníka, jenž rozeny