bylického (kdež se u Kobyláků nyní Soukup, u Soukupů říká) ; 3. okolo Suchejch statku (kdež nyní u Srbů říkají); 4. okolo Novákového (nyní u Klecáků). Tito 4 sedláci (občané) zdají se býti nejprv osedlí v Žalove, okolo jejich budov jsou samá žarovišťata a pohřebišťata na zahradách a na polích za humny i jejich budovy stojejí na žarovištích a pohřebištích pohanských. Ono místo jsem r. 1811, 1827—1840, posledně r. 1851 dne 17. července s p. Lablerem Janem, představeným obce Roztok, ohledal a nalezl pálené kosti lidské, zvířecí, rozdrobené popelnice, rozličné jehlice, kroužky bronzové, spinadla, tříleté jalovice jádra rohu páleného, skopců čili beranů rohy pálené, kančí háky atd. Vedle cesty vozový ku poloze Koláčovu nabíhající ku cihelně nedávno založené v Koláčově, kdež se popelnice nalezly. Na levém břehu potůčku, pod 4 statky onými, mezi domky v zahradách a za zahradami v stráni též žároviště jako v polích nalezl jsem. Též mezi prvními i druhými valy okolo kostela sv. Klimenta i tudy mezi chaloupkami popelnice nápadná, kdež Levý Hradec stával. Též na novém hřbitově, při starém rozšířeném u kostelíka.

Ženění. Kdo se po druhé žení, leze z bláta do louže. Gert mu to odplácí, co mu byl dlužen.

Švábi mají hýbati mlýnem. Z moučnice mají skákati německé myši. Kolem mlýna má býti nečistota. A z vodního kola mají se vyváděti vrabci.(Č. Třebová.)

Když mlynářský chasník po vyučení jde poprvé na vandr, dělávají si z něho starší tovaryši a krajánkové dobrý den tázajíce se ho, byl-li již u dědka na moři. Mladík se diví a tu jmou se mu vypravovati historie o dědkovi, jako: »Dědek na moři má takové vodní kolo, že brousí o měsíc. Když křešou, tak druh druha nevidí, tak veliký je kámen. U žebra je spružina jako pavuza, ba ještě větší; na jedno klapnutí vypadne z pytlíka pytel mouky. Jednou přijel tam do mlýna sedlák, měl hříbě při koních. Když semlel a chystal se domů, hříbě bylo pryč. Hledali je, hledali, ale nenašli. Mlynářští přestali hledati a dali se do křesání. A jak zvedli běhoun, medle co spatřili? Mezi kamením u vřetene stálo hříbě a páslo se na žitě, co tam bylo roztroušeno. Dědek sám je též náramně veliký a šňupe. Aby se nemusel namáhati nabíráním tabáku, hází mu ho »malej« voršoufem do nosu. To mu stačí tak právě na šňupec. Chasa u něho také jest co do velkosti vybraná. Přišel tam krajánek ne-povědomý, myslí, že je v šalandě, a zatím byl ve stárkově pantofli.«

(G. Třebová.)