Forma jest opět 6 -f- 3 a velice působivou jest úsečnost při slovech »ženu«, zvláště pak »vemu«. Píseň tato jest zároveň výstražným příkladem pro sběratele národních písní, resp. melodií. Její počáteční rythmus

v__snadno svádí k předtaktí, tím spíše, že i hudebníci selští ji tak hrají.

Jak na počátku studie bylo řečeno, označují (tak jako tančící) takty po-

musí dupat; kdyby se mu podržela noha, tak nemůže hrát.« Tuto píseň a ještě několik jiných, a nichž to není tak pochopitelno, hrají nynější muzikanti (snad vlivem umělé taneční hudby, většinou německého původu?) s předtaktím. Ale lid zpívaje deklamuje ji vždy správně.

Jeví-li se již v této kombinaci (í -\- o) nerovnoměrnost, tím více vynikne, když po dvou furiantškých dvojtaktích následuje jediný takt obyčejný, tedy' typ

(2f+o)

Úsečnost této kombinace jest zvláště nápadná; hudební proud jako by se najednou zarazil. Jako příklad uvedu píseň:

Patrno jest tu i stylistické analogon této úsečnosti: krátká odpo.věď na delší otázku. Podobně i v dalším textu této písně: