str. 22
Co pak naši řeknou,
že jim vedu pěknou?
Nu nic!
Co pak by nám řekli,
dyž jsme voba pěkni.
Nu nic!
|
Jest to pěkný a očividný příklad vzniku písně z deklamace řeči, tedy onen případ, kde text i melodie vznikají najednou. To jest jeden ze základních pramenů lidové písně, vedle hudby lidové a církevní písně. Tak vznikl pevný základ, jehož varianty a kombinacemi vytvořen ohromný materiál písní lidových.
Na takovouto přijatou (oblibou lidu) melodii skládány pak texty, jež lišily se již stylisticky od něho, na př.
O co jsi hezkejší,
moje znejmilejší,'
než já?
Však nejsi hezkejší, moje znej milejší, než já!
|
ba dokonce tak odlišné, že nutno bylo užívati bezvýznamných vložek (tanečních citoslovců), na př,:
Proto jsem se vdala, abych nedělala — hopsá!
íčko musím mlátit, ručičkama klátit, hejsa!
|
Ve sbírce Erbenově jest píseň uvedené podobná č. 94. "Obsahuje dokonce čtyři furiantská dvojtaktí typu ß (prvních šest taktů, jakože Symmetrie plyne, nutno opakovat):
@BASv
Čí je to louka tám u rybníka, čí je to louka tám u rybníka? Tipalova!
Holá, hoši, holá, Tipal není doma; půjdeme na ni, posečeme ji až do holá!
@
Následují-li po dvojtaktí íuriantském dva takty obyčejné,'? tedy typ (f-)-2 o), jest naopak nerovnováha vyrovnána. Ač toho typu ve furiantech hudby umělé nejvíce jest použito (Smetana), v písni lidové řídce se vyskytuje. Známý »furiant«
Sedlák, sedlák, sedlák, ještě jednou sedlák
|
deklamuje i druhou řádku »furiantsky«. Pouze~"v písni sbírkyj[Erbenovy č. 683
U Hosína je tráva zelená, zabil mysliveček, zabil jelena
|
druhé dva řádky typ tento obsahují.
|
