Konšelské právo městečka Svojanova odsoudilo dne 5. ledna 1568 Martu Kaiiožku k smrti; měla býti za živa pochována a potom kolem lámána. Jsouc před smrtí v žaláři vyslýchána a od kola trápena, vyznala Karložka na jistou Annu Trtílku, že jest čarodějnice veliká a že o větší neví, jak svým krmením dojivo a užitek odňala, tak že ona jí, Anně Trtílce, to samé zas učinila na její dobytek, »aby mléko ve vemenách se ssedlo a posýřilo«. Po tomto udání byla Anna Trtílka rozsudkem ze dne 13. března 1568 za živa pohřbena.

Kterak víra v čáry působila různice i mezi klidnými sousedy, toho doklad z Korouhve. Roku 1659 bylo na Českomoravské pahorkatině léto velmi parné a suché; proto urodilo se příliš málo obilí a krmiva. Vyprahlá pastviska skýtala nepatrný užitek. Dobytek trpěl hlad. Mnohým selkám v Korouhvi dojily krávy místo mléka rozředěnou krev. To přivedlo některé pověrčivé lidi na myšlenku, že kravám bylo učarováno. Nerozváž-livci to nejen veřejně pokřikovali, ale i jmenovali domnělé čaroděje ve vsi, láteříce na ně, že schválně množí bídu a hubí hospodářství. V obci vznikly dvě strany: útočná a pokojná. Útočníci násilně vnikali do chat, aby prý vyhledali kouzla, v nich ukrytá; pokojní občané nedali si to zase líbiti. Nastaly půtky a nešváry, které den ze dne hrozivě rostly. Vidouce to nařízený rychtář, Matěj Drašar (nyní čís. 175.) a nově nastolený rychetník, Stanislav Skalský (čís. 1.), jali se lid krotiti a napomínati; když však jejich domluvy byly marný, oznámili věc vrchnosti. Hejtman bysterského panství, Antonín Ernesta, nepodal Však toto nařčení ku právu konšelskému, ač byl přísný, nýbrž jal se sám vyslýchati původce třenic. Potom ku zjednání veřejného pořádku a pokoje rozsoudil a potrestal vinníky takto: Ženské bez závadného stavu osmidenním, ostatní čtrnáctidenním vězením, před nastoupením vězení a po odchodu z něho vymrskáním metlami. Mnohé muže obmyslil vězením čtrnáctidenním, některé až čtyřnedělním a před nastoupením vězení i po odchodu z něho pěti ranami holí.

O tom, jak rozšířeno jest hledání vody pomocí proutků v Německu i mezi intelligencí a jak se ujala víra v tajemnou sílu kouzelného proutku, dočítáme se zajímavých podrobností v »Neue Freie Presse« z 30. srpna 1906. Tajný rada admirality G. Franzius, muž, jenž se v kruhu odborných učenců a praktiků těší největší vážnosti, přiznal se