Žertovný kalendářový verš: »Proutkař obchází po mezi, sedláče, rozluč se s penězi,« povídá ve mnohých případech pravdu. Franzius pátral v okolí Kielu po vodě a kouzelný proutek pana Billowa pomohl mu hledati a najíti. V technickém úředním listě pruského ministerstva pro veřejné práce popsal Franzius toto hledání obšírně. Opětovně poukazuje na jistotu, s kterou Biilow buď tvrdil nebo popíral, že se na některém místě nalézá pramen a jak jeho výpovědi souhlasily se skutečností. Franzius vypravuje následující případ: Jedna studničná roura (artézská) vrhala vodu do výše 0'5 m. nad zem, byla však v době pokusu zavřena dřevěným čepem; Biilow obešel rouru několikrát proutkem v ruce a pak s největší rozhodností popíral, že by tam byla voda. Námořní mistr, jenž řídil vrtání, trval pevně na tom, že tam voda ještě před nedávném byla. Vytáhli tedy čep — voda se neukázala. Důkaz byl přímo omračující. Franzius dal udělati rázné pokasy jinými proutkaři než Biilo-wem. Na více než dvaceti místech, u zcela neodvisle pracujících proutkařů, na velkém prostranství, na němž není stromu ani keře, ukázaly se na proutku tytéž zjevy. Proti tomu uvádí se s jiné strany, že počet případů, kdy se proutkaři zmýlili, jest rovněž hojný a sám Biilow že měl dosti neúspěchů.*) Viz vyobr. č. 10.

Ve svých čteních universitních o dějinách pověry a kulturních přežitků mám příležitost, zevrubně se obírati historií odvěké pověry o zázračné síle kouzelné »virgule« (ten název latinský z cizích vzorů a předloh také u nás zdomácněl). Tato, byv vyzván, podávám některé podrobnosti . k otázce nyní tolik přetřásané.**)

Čarovným proutkem, virgulí, hledali jak vodu (prameny), tak i poklady, vzácné i neušlechtilé kovy. Pokud se týče vody, sebral zajímavé zprávy G. Mortillct, Historie de l'Hydroscopie a P. Sébillot, Les travaux publics et les mineš dans les traditions et les superstitions. Dokazují, jak jsou již zmínky v bibli o vytrysknutí pramenů udeřením prutu, jak Janus s holí v ruce otevírá prameny, dovolávají se svědectví Albrica, spisovatele věku XI. Starověké a středověké učení upravil ve zvláštní soustavu mnich benediktinský, Basilius Valentin, okolo roku 1490. V knize Testamentům podrobně líčí, kdy a jak dlužno prutem hledati v útrobách zemských vodu. R. 1640 baron de Beausoleil překvapoval zručností při podobném hledání. R. 1674 jesuita Dechalles podával zevrubný návod, jak se hledá vodní pramen virgulí. Pověrečné zneužívání tohoto domnělého prostředku donutilo r. 1690 biskupa v Grenoblů, že vyobcoval z ďrkve tyto hledače pramenů. Již r. 1692 vydal Vallemont francouzský učený spis »La physique oceulte,« upravený po němečku r. 1694, kde slovem i obrazem ukazuje, jak jest užitečná hůl věštebná (la baguette divinatoire, Wünschelrute) při hledání vody, kovů, pokladů, zlodějů a vrahů. Kresby jsou zdařilé a v Sébillotově uvedeném spise znázorňují reprodukce všechny