s tím objevil se úmyslem v Praze, že zde kavárnu zařídí. Pro nedostatek peněz však, jichž mu k zařízení kavárny nevyhnutelně bylo zapotřebí, chodil prý, jak se praví, ve svém pestrém orientálském oděvu ulicemi pražskými, okolojdoucím v malých, ozdobných nádobkách již připravenou kávu prodávaje. Naschrániv si po létech pilností svou v prodávání kávy již připravené takového jmění, jež ku zřízení kavárny postačovalo, zřídil konečně roku 1714 nedaleko malostranské věže mostecké kavárnu, která na počátku toliko od přátel jeho, později ale i od jiných Pražanův velmi pilně navštěvována byla. Založení nejstarší kavárny ve Vídni padá do r. 1683, v kterémžto roce Poláku Jiřímu Fr. Kolčickému, jenž při obležení Vídně ve službě císařské nemalých dobyl si zásluh, císařem Leopoldem povoleno bylo, aby sobě tam kavárnu zřídil.

Podávám k životopisu Jiřího Diodata některé nové příspěvky na základě dvou svazků, chovaných v bibliothece Musea království Českého.

Nejdříve si všímáme tisku starého s rozvláčným titulem*) (sign. 53. A. 17) o pronásledování křesťanů v Asii: Bude asi zajímati evropské křesťany vylíčení, jak těžké jho nesou křesťané pod vládou tureckého sultána v míru i válce. Mohu o tom podati věrnou zprávu, byv sám ujařmen podobně, nyní však milostí Boží byv osvobozen a požívaje veliké volnosti v slavném království Českém, v městě Praze. Nechci lichotiti Evropě, jen bych rád poukázal na ubohé poměry asijských křesťanů a vzbudil soucit k nim i vyvolal jim pomoc duchovní i tělesnou.

Spisovatel vyšetřuje a rozebírá pak zevrubně poddanské poměry, dávky, daně domorodců, vyvolených Turků a ostatních obyvatelů, všímaje si zvláště postavení Židů na východě. Jako by prý přišel pražský měšťan