Jakub Simon Toff r. 1711 zavítal do Jerusalema. Slitoval se nad ubohými poměry židů tamějších a půjčil jim na výkupné 300 dukátů na dluhopis, podepsaný od 16 rabínů z Německa, se zárukou, že mu vypůjčené peníze vrátí židovský agent v Cařihradě, doktor Josef, rabín a pražský žid. Kdyby nemohli to zaplatiti, aby si došel do Prahy, do Cech a předložil obligaci otci a správci jerusalemské pokladny, vrchnímu rabínovi Davidovi Oppenheymovi, který dukáty Toffovi vrátí. V Cařihradě doktor Josef, životní lékař sultánův, peněz nevyplatil a poslal Toffa do Prahy k Oppenheymovi, že prý mu zaplatí půjčené peníze i ještě zaplatí za jeho laskavost a obětavost. Toff šťastně dostal se do Prahy v březnu 1713. Oppenheym přijal vlídně Toffa, opatřil mu pěkný byt a slíbil, že mu dá týdně 3 zl. na živobytí. Za krátký čas zavolal si Oppenheym Toffa a nabízel mu 84-4 zl. Toff namítal, že zapůjčil 300 dukátů čili 1200 zl. a pak že si počítá úrok, útraty cestovné z Jerusalema do Cařihradu, do Vídně, do Prahy a zpět zase do Jerusalema. Oppenheym trval houževnatě na tom, že může vyplatiti jen 844 zl. a dostali se do hádky. Toff neuměl česky, neuměl německy a aby se mohl hájiti, prosil Diodata jako znalce arabštiny, aby jako tlumočník jeho jménem vyjednával & rabínem Oppen-heymem. Docílil toho, že se rabín uvolil dáti 900 zl. a pak na doporučení hraběte Herbersteina chtěl vyplatiti 1000 zl. Spor se zaplétal a zostřil, až Toff podal žalobu u magistrátu v Starém Městě Pražském na Oppenheyma. Vypukla nákaza morová; to bylo záminkou rabínovi, že pospíchal z Prahy do Vídně. Po delším řízení soudním čekal Toff až do r. 1716 v Praze na rabína, marně. Hledal ho ve Vídni, kdež působením doktora sv. písma, jménem Loui Pisani, bývalého rabína, chtěl se dáti pokřtiti. Oppenheym dal Toffa lstivě pozvati k židovi jakémusi na číšku kávy a dal ho tam prese všecky protesty o nevině zatknouti. Vězení trvalo šest neděl a zatím odjel Oppenheym do Prahy. Toff v únoru r. 1717 pospíšil si za rabínem do Prahy. Vyhledal ho v domě, prosil za výplatu, ale byl shozen po schodech, týrán, vláčen, až upadl do nebezpečné nemoci a trávil kolik neděl na lůžku. Když se uzdravil, přišel k Diodatovi krajanovi a svěřil se mu, že přestoupí na víru křesťanskou. Byl pokřtěn a dostal jméno Ferdinand Pavel Diodato Toff. Tím zapletl se Diodat do styků s Toffem, horovali o náboženství, o pravé víře křesťanské, o urovnání sporů, o výsadách Židů, o jerusalemské pokladně židovské atd. Diodat hájil Toffových zájmů, staral se o výplatu jeho peněz půjčených, až přišel na mizinu i s rodinou, žena mu utekla, všecko jmění prohrál a žalostivě se obrací s prosbou za pomoc a ochranu k císařovně Marii Terezii. (Koncept vlepen na začátek knihy.)

Neobírám se podrobnostmi tohoto sporu, k němuž doklady jsou uloženy v tomto svazku musejní bibliotheky, patrně originály, psané od nešťastného Jiřího Diodata. Tyto podrobnosti hodlá vylíčiti ve zvláštní samostatné studii p. JUG. Josef Polák. Jsou to žaloby a jednání z r. 1723, podepsané kancléřem Leopoldem hrab. Šlikem, Vilémem hrabětem Kolovratem. Obšírně potom objasněn projekt, návrh, o němž rovněž p. Polák podá obšírnou zprávu. Vymyká se z rámce Českého Lidu obírati se těmito