vykonávaly, hřbitov na poukázaném místě se založil, chrám Páně ku cti sv. Václava se vystavěl a onen utracenec byl první, který na tomlo místě posvátném slušně pochován byl, jen že se s jistotou udati nemaže, kde vlastně odpočívá.*)

Věnoval jsem v Českém Lidu pozornost, jak básně v Erbenově Kytici mají posavad ohlas mezi lidem českým, buď že Erben čerpal z lidového podání, přebíraje celé pověsti, rýmované vložky z nich, i písně, nebo snad působila četba znárodnělých jeho skladeb a lidu hověla formou i obsahem a 'básně opatřeny byly nápěvem podle jiných písní. Po Svatební košili a Pokladu přidáváme další doklad o Vodníkovi.

Vypravuje ze Zlonicka Jar. Věnceslav Benda v článku »Vodník a rarášek v Stradonicích« ve Slánském Obzoru XIII., věstníku musejního a literárního spolku »Palacký«, red. Petr Hrubý, ve Slaném, 1905, str. 62—66, jak prý nesměl v Stradonicích žádný vodníkovi škoditi, sice by každého byl topil. Měl prý kontrakt se Stradonickými, v němž měl vyjednáno, že obě strany nebudou si dělati příkoří. Následkem smlouvy pěstoval styky i s občany. Aby se neřeklo, chodil časem do hospody. Vypadal jako každý jiný člověk, jen menší postavou a hnědozelenými vlasy se lišil. Řemeslo jeho však vyzradila voda, jež stále z levé nohavice mu kapala. V hospodě dopalovali jej touto písničkou:

Na písničku tuto zachoval se i připojený nápěv na str. 66. Porov-náváme-li' K. J. Erbenovu Kytici (Vodník) s písní touto, vidíme, že sloky jsou, vyjma pramalé odchylky, totožný se slokami v básni Vodník.

Staří Jidé sdělili Bendovi, že již co děti slyšeli zpívati píseň tu. Erben v Kytici přiznává, že mnohé části jeho básní jsou přímo z lidu; s drahé strany pak možno, že části Erbenovy básně umělé mezi lidem se rozšířily, zlidověly. Buď jak buď, literárnímu historikovi podává tím Český Lid další látku k úvaze o poměru básnické tvorby Erbenovy k lidovému podání českému.