dání, jak se stanovily podmínky, aby Paměti Vavákovy mohly býti přijaty do sbírky Dědictví Svatojanského, určené za četbu kruhům nejširším, hlavně českému lidu venkovskému, ale zároveň aby kniha nepozbyla rázu a spolehlivosti vydání vědeckého. Právem vzpomíná Skopec zásluh p. prof. Dra. Jos. Kalouska, jenž první u nás sestavil přehled rukopisných Vavákových Pamětí, jehož zásluhou také první kniha Pamětí byla věnována do Musea k ostatním od p. Jos. Vaváka v Milčicích. Dr. Kalousek staral se, uznávaje ohromnou důležitost Pamětí, aby snaživého nadšence pro obsah Pamětí, krajana Vavákova, Jindř. Skopce udržel při chuti ku práci a zajistil mu náklad na vydání, což se rozluštilo šťastně a na prospěch literatury české v Dědictví Svatojanském. Podepsaný svědčí dále podle pravdy, jako bibliothekář musejní, jak dlouho a jak svědomitě se připravoval Skopec ku vydání tomuto. Byla to práce veliká, nejen opsati rukopis, místy nedosti jasný a čitelný, nýbrž rozlišovati potom, co se označí a rozliší tiskem podle významu, původu a důležitosti. (Menším tiskem podány jsou zpravidla výklady, úvahy, obsahy, výpisy, vzpomínky z minulosti, polemiky, samostatně vložené články, zprávy hospodářské o úrodě, počasí, o cenách obilních a pod.) Hlavní zásluha spočívá v dokumentování poznámkami a vysvětlivkami toho, co Vavák nad čarou píše. Vavák cituje z paměti, nezachová všude přesnost v letopočtech, jménech osobních, místních. Mate události, příčiny a následky. Zmiňuje se o osobách a jejich činnosti, o nichž posud bylo buď málo psáno, nebo ničehož nic. Poznámkami tedy pracně sbíranými v celé literatuře souvěké, v rukopisných původních pramenech, po archivech farních, klášterních, po všech knihovnách, učinil teprve vydavatel Paměti Vavákovy přístupnými a srozumitelnými. Vykonal tím práci více než pouhého vydavatele. Někde mohl by rozšířiti výtěžky soustavného vyčerpání látky příslušné v plnou novou monografii historickou a topografickou. Skrovně podotýká podle skutečnosti: »Mnoho z té práce zůstane ovšem čtenáři skryto, když jsem totiž buď marně hledal, nebo se přesvědčil nalezenými doklady o pravdě údaje Vavákova.« Že text jest opraven místy, přizpůsoben úrovni a požadavkům čtenářstva širšího v rodinách (hrubá slova a věci nevkusné pro nynější čtenáře i věci urážlivé, třeba pro Vavákovu povahu a dobu vysvětlitelné, jsou vypuštěny nebo zmírněny), vysvětliti dlužno a omluviti účelem knih, vydávaných od Dědictví Svatojanského. Proti tomu nemůže se nic namítati. Právo má redakce tu rozhodovati. Buďme jen rádi, že Paměti konečně nalezly porozumění a náklad, aby tiskem vyšly, a buďme rádi, že se jim dostalo vydavatele tak povolaného a vzorně svědomitého. Proto také správa »Dědictví Svatojanského« ustanovila oživiti vypracování Vavákovo obrázky, čímž se širším kruhům čtenářstva jistě zavděčí. Aby pak bylo vyobrazení, pokud možná s textem v souladu, vybral Skopec pro ně staré kresby, a zvláštní rytiny osob, míst, výjevů a p. i mapky.

Až budou Paměti dokončeny tiskem, slibuje vydavatel dodatek, kde zpracuje osobu i dobu Vavákova podrobně a vědecky: »Chciť dle svého plánu — dá-li Bůh — podati dodatkem k Pamětem obšírnější vylíčení Vavákova života a jeho doby, rovněž i rozbor a ocenění jeho díla i co kde