dosud z něho a o něm bylo kdy již psáno, a mezitím so také snad podaří i ostatní jeho roztroušenou literární pozůstalost, pokud se zachovala, shledati, probádati a co cenného, spolu vydati, af již v Dědictví Svatojanském, bude-li lze, nebo jinde. A bude snad lze dokonati celé dílo k prvnímu stoletému výročí jeho úmrti, kterýžto den nezůstane zajisté alespoň v rodném jeho kraji bez vážného povšimnutí.« Na str. 169. podáváme z vydání Skopcova vyobrazení Fr. J. Vaváka s jeho podpisem. Jiné vyobrazení (silhoueta) uveřejnili jsme v Českém Lidu VI. str. 119. Na str. 171. podáváme ukázku vyobrazení,- kresbu učitele 3. Plačka z r. 1808, znázorňující chrám sv. Apolináře v Sadské.

Vhodně charakterisuje a vystihuje Skopec obsah Vavákových Pamětí: Střídá se v nich obraz za obrazem, tu podrobnější, tu zas většího rozsahu, z pohnutých dob vlády Mario Terezie, Josefa II., Leopolda II. a Františka: Vojny s Prusy, Turky a Francouzy, korunovace a slavnosti církevní, toleranční patent a jeho následky, páni a poddaní, robota a selská povstání, lidové zábavy a zvyky, pověsti a pověry, zprávy místopisné a dějepisné, úvahy a polemiky, záznamy hospodářské, přírodní úkazy a živelní pohromy — a vše to, byť slohem prostým, lidově povídavým a s hojnými vložkami veršů, do nichž již jako mimovolně přelétala prosa Vavákova, třeba uprostřed vypravování vytvoří vám před očima obraz od knihy ke knize vždy jasnější, jak tehdy u nás bývalo. Postřehnete i ne nemnohý stín, z dřívějška i nově nanesený, o porobě lidu a našeho jazyka zvláště, ale již i také zaradujete se nad červánky nového probuzení a nového života, díla to nadšených buditelů národních a upřímné vlastenecké lásky. Současně pak s dobou a jejími ději kreslí se v Pamětech zřetelně i sama osobnost spisovatelova. Podivíte se jeho neobyčejné sečtělosti a obezna-losti hlavně v náboženství a ve vlastivědě — pravý to písmák staročeský a lidový filosof —- jeho houževnaté vytrvalosti ve snaze po nových vědomostech, vniknete v jeho smýšlení a jednání a poznáte i v těch pře-mrštěnostech některých, dobou a stavem omluvitelných, jeho vždy poctivé a s každým to upřímně myslící srdce, z něhož pak vede je opět a opět vyzařující vroucí žár dvojí veliké a krásné lásky i vás mile ovane, potěší, nadchne — oddané lásky k víře a k vlasti. A to hlavně vzbudilo touhu a snahu učiniti Paměti — a to právě za našich časů. — přístupnými širokým vrstvám českého lidu!

@AvJos. Fr. Král

Dorota, král, sluha jeho Theofil, anděl, éert, kat. Král usedne na židli, 'Theofil stoupne mu po bok.

Král: No, co troufáš, Toufile, služebnice můj? Zdali by mne tato ctná a šlechetná Dorota za pravého a věrného manžela míti chtěla? —