Theofil: Nejdůstojnější králi, to já říci nemohu. — Král: Na mý poručení hned mně sem Dorotu představ. — Theofil: Na královský poručení všecko vykonám. (K Dorotě:) Doroto, ctná, šlechetná panno, ty se máš před samého krále dostavit. — Dorota: Na královský poručení všecko vykonám. Nejdůstojnější králi, proč a pro jakou příčinu já až k samému králi se dostaviti mám?

Král: Doroto, ctná, šlechetná panno, zdali si mne za pravého a věrného manžela vzíti míníš? — Dorota: Nejdůstojnější králi! Z našeho sňatku nic nebude! — Král: A proč? Nebo rozpomeň sobě, jaká ty paní, jak ctěna budeš! Královnou tě nazývati a ruce tobě líbati budou. — Dorota: Nejdůstojnější králi! Než bych já měla víru Kristovu zapříti a víru pohanskou přijmouti, raději volím smrt podstoupiti. — Král: Přistupte sem, kate, blíže. Doroty se chopte a na 3 dny ji dejte do žaláře. Po třech dnech, pakli svůj oumysl nepřevrátí, sťata bude.

.Kat: Pojď Doroto do žaláře. (Odvede Dorotu do kouta a posadí na židli.) — Anděl: (přistoupí k Dorotě, jež se tváří, jakoby spala; rovněž král spí). Zpívá: Doroto, Doroto, nic si nestejskej; v svém velkém trápení si nezoufej. Pán Bůh mě posílá s nebe dolů, bych já tě posilnil proti tomu: Bys ty se srdnatě postavila a víru Kristovu nezapřela. Mluví: Doroto, Doroto, měj vždy Krista na paměti! Jde ke králi a zpívá: 0 králi, o králi, smiluj ty se, srdce zkamenilé obměkči se. Přestaň ty Dorotu víc mučiti, od víry Kristovy odloučiti. (Ustoupí.) — Čert: Brrrrr, o králi, neposlouchej ho, o králi. (Ustoupí.)

Theofil (ke králi, jenž dělá, jakoby se probudil): Nejdůstojnější králi, s jakou novinou já přicházím. Dnes v noci okolo 11. hodiny šel jsem okolo žaláře. Jaký blesk jsem já uviděl! Hle, anděl o velkém blesku stál uprostřed žaláře, Dorotě zpíval a ji napomínal, aby Krista na paměti měla. — Král: Toufile, služebnice můj, jdi pro kata, ať sem Dorotu přivede a na tom místě ji setne. — Theofil: Pojď, kate, budeš stínat. Kat: A zas práce! Pojď, Doroto, na popravu, setneme ti dolů hlavu. — Král: No, Doroto, jak ses rozmyslila? — Dorota: Nejdůstojnější králi, než bych já víru Kristovu zapříti a víru pohanskou přijmouti měla raděj smrt podstoupím. — Král: Dělej, kate, co máš dělat. — Dorota: Nejdůstojnější králi! Já vás prosím pro Boha a pro všecko, co vám jen milé jest, nechtě mě malou modlitbičku pomodliti, (Klekne a modlí se:) Bože, jaké trápení se ze všech stran na mne hrne. Já však to trpělivě a stále snášet chci; jen, Bože, dopřej svatou trpělivost a vezmi duši mou na věčnost. — Král: Dělej, kate, eo máš dělat. — Kat: Již dlouho-li na tě budu čekat? (Dorota klekne, skloní hlavu, kat srazí jí dřevěným mečem papírovou korunu, Dorota ji zdvihne a ustoupí stranou.)

Sbor: Bože, rač nás posilniti jako svatou Dorotu, bychom víru Tvou nezapřeli a vždy ji vyznávali, jako ta svatá Dorota vždy víru vyznávala a raděj smrt podstoupila, než by víru zapřela. Pán Bůh ji na věčnost vzal a věčně ji korunoval. — Theofil přednese »vino«: Vinšujem mnoho štěstí a zdraví, hojné božské požehnání, abychom se mohli po smrti všichni se svatou Dorotou v nebi věčně shledati.