str. 176
(Háj X., 1881, 60.). Lípy v Semině blíže pivovaru na Přeloučsku, u kapličky sv. Jana Nep. 6 silných lip ve dvou řadách, mezi nimi jest cesta ke kapličce (Háj XII., 1883, 84.). Sosna na cestě z Touchořin do Hlupice v okresu litoměřickém jest bodem trigonometrickým, nesmí býti zvrácena (dle dopisu dp. Fr. Rejzka, r. 1898).
Obrazy svatých lid rád zavěšuje až dosud na vysoké stromy : Vaz v parku v Jičíně vsi na Jičínsku s obrazem Matky Boží s Jesulátkem (vyobr. č. 17.), proto lidový název »U matičky« (L. R. II., 1901, 62.). Dub u silnice nedaleko Oseká, zdobený železným křížem a obrazem Ježíše Krista (Háj XII., 1883, 43.). Lípy mezi Pakoměřicemi a . Líbeznicemi u Karlina od dávných dob s obrazem Panny Marie Bolestné (dopis p. Hynka Strážského r. 1898).
Valná většina z prastarých velikánů vyniká značnými, ba obrovitými rozměry, silou (objemem, obvodem, průměrem) a výškou.
Síla (objem, obvod): 16 a více metrů, topol na břehu labském u Pardubic 16 m. ? objemu (Háj XXXL, 1902, 24.). — 14 a více metrů lípa ve Lhotce u Navarova 14"3 m. při zemi, 10'6 m. ve výši 1 metru objemu (L. R. I., 190J. 54.); lípa ve Bzenci *) (vyobr. č. 18.) J.4 m. v objemu (L. R. II., 1901, 65.); lípa v Tatobitech pod Kozákovem 14 m. objemu (Háj XV., 1886, 56.). — 12 a více metrů: dub v parku Eisenberku, 12 m. v objemu (Háj XXIV., 1895, 68 ). — lla více metrů: Husova lípa v Chlístově u Husince 11 m. v prsní výšce objemu (L. R. II., 1901, 29.); dub Jaroslav v Oupoře u Mělníka 1137 m. v objemu (Háj II., 1873, 440); lípa v Sudslavicích u Vimperka 11 m. objemu v prsní výšce (Háj XXII., 1893, 147.). — 10 a více metrů: lípa Kapistránska v Jemnici na Moravě 10 m. v objemu dole, 9 m. objemu nahoře (L. R.
Na Bzenecku milovidné sady, kvetou tamto bujné vinohrady, když se vesna ukazuje v kráse, vracovat se ráj tam Boží zdá se.
V sadě vládnou tam dvě širé lípy, s větvi jejich včků tisíc chlípí, sesterskou se k sobě- vinou sponou, vystirají vůkol inannu vonnou.
A když jemný vítr z Velehradu
zavítá k nim na tu na zahradu,
tu ty lípy přepodivně suslí,
jak když zvuk jde sladkohlasých huslí.
Nyní odtad libý vánek vane, lipami aj tajemná moc mane, a stesk od nich plyne trudosladký, jak zni nářek opuštěné matky.
Lípy, lípy, tisícleté panny,
co to dí váš lupen rozhudaný?
Jde z vás nářek pro zlých lidí stesky,
čili zříte v dávných časů desky?
Pláčete-li, přeposvátné stromy, pro slovanů stálé pro pohromy? aneboliž, přisné prorokyně, rozmlouváte o Slovanův vině?
A ty lípy jenom tiše kynou, ve své stesky hlouběji se vinou, a když pohled k Velehradu nesou, hlavy jejich žalostně se třesou.
Rozplynuly se teď jejich šumy, utajily uvnitř sladké dumy; rozplyne-li se též hoře moje pro Slovanův ustavičné broje
|
*) Pozn. red. Otiskujeme z kalendáře Moravan na r. 1865, v Brně, 1864, str. 167., báseň Fr. Sušila, Lípy ve Bzenci:
|
|
