Předchozí 0255 Následující
str. 239

ho, když na prsách neb pod dásněmi koní jej za kůži zastrčí. . . Na hlízy dělají doktoři z něho takto flastr: Skrájí jej na drobno a setřou, potom dají do toho mravence, netřesk a žabinec a sádlo kančí a setřou vše spolu á daje na bezový list, přiloží na hlízu. Ve víně neb pivě vařené a pité dávení přílišné zastavuje a slezinu stončuje. Obkládáním a šťávy vytlačováním a mazáním oteklosti břicha i noh schání. Voda jeho předešle (první spis) v listu 313.

Černé koření plané. Na rána jakoukoliv stlučené a dané bolest tiší. Dělá se z něho také černá mast na zlámaniny, ale že se dělá mnohým způsobem, jen jeden způsob tuto napíši: Zvaří se v vinném octě žitná mouka, bobek, lípový uhlí, mira a nejvíce prachu z tohoto koření. Také to koření jest dobře vařiti a dávati jísti kravám, neb dobře dojí a mají tuhý a pěkný máglo.

Česnek má mnohé a pěkné ctnosti a snadné k dělání a užívání. Upečený a s medem zetřený mazáním prašiviny hojí. Vařený ať jí často ien, jenž žloutenici měl, neb má, sejde mu ta pozůstávající žlutost. Koho zuby bolí, af dá moc česneku do octa a kadidla a mastné borové louči částku a zvaříc teplé v ústech drží. Tři hlávky jeho zvař v bílém víně a pí, pro kámen, to také dělá volné močení. Kdo by krví močil, ať zetře 6 hlávek jeho s vodou a vypije teplé. Koho by had uštknul, setři česnek s mouchami a přikládej na tu ránu. To se též dává na ukousnutí psa vzteklého. Skrkavky a hryzení střevní krotí. Dětem se musí z něho šťáva vytlačiti a s mlékem neb pivem vypiti dáti. Kdo ho ráno jí, toho dne mu voda sloužiti bade a nenakazí se ten den pestileneí neb morem, což Galenus radí. Item růže, lilium, karafilát a všecky voňavé kvítky lepší vůni nabývají, když okolo sebe česnek a cibuli sázené mají. (Curiosus tolerabilis kniha fol. 254.)

Jan Evang. Cliadt

Pověsti a dohady o starých a památných stromech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

(S 4 vyobraz.)

Stromy s podivuhodným vzrůstem vynikají: jasan u »sedmi bratrů« (výobr. č. 27.) u pramone říčky Bystřičky, mohutný strom se sedmi větvemi, které prutovitě do výše se pnou (Les. Roz. II., 1901, 37). Lípa v parku Hoříně u Mělníka, dvoják spolu srostlých lip (L. R, VI, 1905. -29.). Svícnovitý smrk na louce v oboře dančí blíže Lysic u Rajce roz-4ěluje se ve výši 2—4 m v deset mohutných větví, polokruhovitě, což ze zdálí jako ramenatý svícen vyhlíží (L. R. VI., 126, Háj XXIV., 1895, 12.). Pět bratrů [smrk) v oddělení Svícny v revíru Paseky u Písku (vyóbr. č. 28.) jest skupina smrků, vyrostlých nepochybně ze šišky; kmen


Předchozí   Následující