svou štědrotu, mamonou, zhovadilý cizoložník, věrnost křivou přísahou ; Zlodějové, přijímači, lásku k bližním nářekem, Za který jich mučit bude, pekelný ďas svým vztekem; Páni zlí a představení, vážnost svou zlým příkladem, Běda všem zlým na věčnosti, až souzeni tam budem! Snažme se tu ty třepiny cností našich sbírati, Nebo ony jen pokáním mohou se zas setříti. iVa myslivce. Myslivec zde věrný sluha své vrchnosti spočívá, Bylť bedlivý pěstoun lesů, dobrý střelec zvěřiva. Poddaným což neškodilo, obživ prával ochotně, Zloděje, však škůdce lesní pokutoval udatně. Úkol svého povoláni svědomitě plníval, Pokynutí pána svého hbitě povždy ko-nával. Protož mezi sluhy věrné jistě tam je přičtený, A korunou s!ávy věčné, též od Boha poctěný.

@NZ@Otázky a odpovědi.

(Ad. Mařík v K.) Původ tohoto názvu? Dokud nebyly sirky nynější tak rozšířené, v hostincích stávaly buď sklenice zvláštní úpravy s papírky složenými tence na dlouho, nebo nejča-stěji na svícnu dřevěném; dole byla dřevěná schránka v podobě kalicha a v ní dokola byly zastrkány »fidibusy«. Kuřáci vytáhli papírek a o svíčku si zapálili i podpálili doutník nebo dýmku. Pamatuji se dobře, jak jsem jako dítě z hospody s tetičkou nebo s tovaryšem za zimních večerů skládali z dědečkových novin a starých papírů fidibusy a zandávali do »okolku« u svícnu. Název vznikl z francouzského jména f i 1 de b o i s, nit, pásek ze dřeva. Původně totiž to byly na způsob louče tenké proužky dřevěné, jako hoblovačky, pak se proužky dřevěné nahrazovaly stejně hořlavým papírem, proužky skládanými. Ze slova a zvyku francouzského udržel se zkomolený název fidibus. Srv. A. Kmet, Nieteníe ohňa. Časopis

Šimon Lomnický z Budce.