Kosle, nárty — slovanský a staročeský název nynějších lyží.

Ušlechtilý zimní sport, pěstovaný a již zdomácnělý také u nás, jezditi po lyžích, znali staří Čechové z popisu Matouše Hosia, Kronika Mozkevská, vypsání předních zemí, krajin, národův, knížetství, měst, zámkův, řek a jezer, velikému knížeti Mozkevskému poddaných. O mravích, obyčejích, zvyklostech a náboženství národa mozkevského, v Praze, 1590. Kniha upravena z latinského spisu Alex. Gnagnina. 0 poměru českého vydání k latinskému originálu viz Zíbrt, Slovanský Sborník, 1887, str. 274 a d. Poláci nazývají brusle a vůbec nástroj na klouzání po sněhu a ledě »košle«. Na Moravě říká se »kůsle«. Vykladatelé neshodují se o původu tohoto názvu, že původně byly to kosti nártní koňské a pod. Viz Jan Soukup, Světozor 1888, str. 204, 205; Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, v Praze 1889, str. 219 a d. Hosius líčí, jak obyvatelé krajiny Permia žijí v zimě: >V zimě na saních po sněhu se vozívají, zapřáhnouce psy neb bílé jeleny, kterýchž k tomu místo hovad jiných užívají. Pěší pak na kosi ech (jakž na mnoha místech po ruské zemi ten obyčej jest) velmi hladce po sněhu běží a říkají jim nárty od nártů. Jsou pak destičky jakési obdloužní na způsob podšvu, tři nebo čtyři loktův zdéli, kteréžto na nohy obujíce a postrkujíce se bidlem, na konci špičatě železem okovaným, velmi prudce se ženou, že žádný kůň i nejhbitější jich neuhoní, neb koni na překážku jest v běhu tvrdost a drsnatost sněhu, vrchové a jiné podobné těm věci. Kteří pak na nártech se vozí přes vrchy, pařezy a jámy snadně přejíždějí a tím způsobem všelijakou zvěř chytávají a šípy postřelují«. Uvedený zde název staročeský »kosle«, shodující se s polským názvem nástroje podobného a se slovem moravským »kůsle«, vzniklým změnou hláskovou z téhož slova, prozrazují, že překladatel Čech znal nástroj, jímž možná po sněhu a ledu choditi, jezditi. Nespokojil se s názvem »na nártech« (in nartis, v latinském originálu), nýbrž po česku užil obvyklého názvu »na koslech.« jakožto věci známé pojmenováním i užíváním. A tak tedy nyní »lyže« — po staročesku zněl název a po slovansku »kosle«!