jsem dělal dva páry denně. Už bylo týden po hromnicích, ^led

odplaval, teplé povětří válo, místem se počaly staré domy bourati. Mne již doma mrzelo stále seděti, jako ve vězení i umínil jsem sobě, že se

popohlídnu po městě po nějaké práci, ale jako by mně něco řeklo : ,Vem sebou ňáký peníze pro pana Příhodu.' Chodil jsem po Prazo jako bludná ovce. Viděl jsem několik míst, kde se pracovalo, ale já byl oděn jako študent, nikoliv jako nádenm'k,již zvonilo poledne a já měl hlad, i vešel jsem do jedné krčmy a žádám polévku. ,Máme jenom ranní s dr-i- škama!' ,Sem s ní, malou housku, za čtyři krejcary piva!', a pohlížím po té celé společnosti. Byl to skorém lid takový, jakým nyní říkají rošťáci. Je-

6. Jizba, vnitřek Čičmanského gazdovství na Národopisné Výstavě r. 1895 v Praze, upravený od Dušana Jurkoviče.