smíšenou s Novoročním přáním všem přítomným, by nás Bůh ráčil na cestě putování našeho ode všeho zlého chrániti a požehnáním svým provázeti ráčil. Když pak bylo po ranních službách Božích, tu se blížili ke mně někteří a dávali mi do ruky peněžité dárky. Posledně pak jsem šel složiti díky k panu faráři za štědrovečerní dárek a při tom též novoroční (přání) také. On mě vyslechl a také mně dvacetpík dal. Já byl věru požehnaný. Tak mně to se dělo po velkých službách Božích, též i po svatém požehnání. Já děkoval z vroucí duše Bohu za tu velkou milost, neboť ty milodárky dělaly přes 5,zlatých. Tu jsem sobě myslel: ,Bože, rač mně to odpustit, že i ti zpěváci tím slovem Božím peníze vydělávají, a předce každý říká, že z toho nic nemá, že to dělá pouze jen pro čest a chválu Boží a předce lže!' S těmi myšlenkami obtížen jsem domů šel a pravím: ,Dyť mně to sami dávali!'

Přišel jsem domů, strejček právě četl starý a nový zákon. Po chvíli zavřel knihu. 'Já mu tu s radostí vypravoval, mnoho-li jsem za celý den v chrámu Páně od lidu obdržel. On se tomu divil, že také zpěvákovi lidé v kostele lecos darujou. Na to pravil: ,Vidíš patrně, že když je nejhůře, Bůh je nejblíže. Ty's chtěl jit na led a Hospodin tě obdařil. Ty budeš doma aspoň přes ty tuhé mrazy. Můžeš pomáhati tetě.' Na to já dal tetě dva zlatý za předešlé svátky přídavek. Načež pravila: ,Naděl ti to zase Bůh!' a strejček taky, neb byli také potřební lidé, jen na ruce živi. Dcery byly v druhém pokoji, kde panovala nejvzornější čistota a zabývaly se šitím bílého prádla. Nejstarší dcera ta časem v práci zastávala matku. Druhé nebylo celý den viděti, ale slyšet za to dost, neboť nebylo snad jedné svaté nebo světské písně na světě, kterouž by byly neuměly, že je musela (teta) často až okřikovati: ,Že vás křtán nebolí, já už mám od vás hlavu jako škopek.' A otec, ten šel ráno do práce, přišel až večer.

Zas nové řemeslo. Jak jsem ráno 1. ledna vstal, šel jsem do kostela a z kostela zrovna domů. Tu koukám jako zajíc mladý na jarní sníh. Co vidím ! Te'a na očích okuláry, režnou zástěru před sebou, seděla na stoličce, pytel se starým suknem a stříhala ho na pentličky. Jak jsem vešel, hned volala dceru : ,Hezi, dej Francovi snídaní.' Ona mně je podala: ,Až sníš, přijď tam mezi nás!' Ale matka jí pravila: ,Ne, on zůstane tady a bude mně pletivo našívat, táhni!« Ona ještě chvíli stála, pak se dala do hrozného smíchu, skákala přede mnou jako opice, plácla rukama a odešla. Netrvalo to dlouho v pokoji. Nastal opět velký řehon, až tam šla teta a vyhrožovala jim otcem. Teprve bylo ticho.

Já ale chodil každý den do kostela a předce jsem každý den dva i tři groše dostal Na to v sobotu přišla má matka s prádlem. Za tolik měsíců jsme se zase viděli. Nelze té radosti ani psáti. Jen to podotknu, že otec se dozvěděl, že dělám zpěváka. A když chce míti matka dobrou vůli, že nesmí o mně ani slovo mluviti. Po dlouhém hovoru chystala se k odchodu. Já jí dal tři stříbrné dvacetníky a šest grošíčků, by mně dvě košile a povlíkace režné do práce (koupila). Tak to šlo týden od týdnu. Matka mně koupila, co jsem chtěl a jednou v týdnu jsme spolu mluvili. Já tomu domácímu seděni zvykl a skutečně jsem se naučil bačkory, že