Nastala tuhá zima. Řeka silně zamrzla a lidé celí stuhlí snášeli každý dle své možnosti vánoční dárky, stromky pro radost svým milým rodinám,, by zvěděli, že to památka narození Krista, štědrý to večer. Vzpomněl jsem zbožně sobě na svou minulou radost, když mne má drahá matka mnohými dárky obsypávala. Tu se mne zmocnila jakási tesknost a touha po domově,, viděl jsem, jaké zbožné chystání je zde. Veliký vánoční stromek, s& všelijakými dárky, svícemi obtížený, stál na schválně k tomu zhotovené (?). Nemohl jsem se od srdečného pláče zdržeti. Ta bylo klepáno na dveře. Dále! ,Pochválen bud Pán Ježíš Kristus!' ,1 až na věky!' Byl to 131etý syn kostelníka a praví: ,Pane Franc, zde vám milostpán posílá 6 zlatých za devítník a roráte štědrého večera, byste si na svátky přilepšil. V 10 hodin máte tam už být. S Bohem !' Doma srdce mně v těle plesalo radostí, při večeři to osvětlení, toho nábožného pění, s pokrmy jsem> byl podělen, podělený co vlastní dcery, večer hnedle uplynul a já musei do kostela, tam mě zase čekala radost duševní, slavné služby Boží skrze obadva svátky, posvátné to bylo okamžení prvně v životě mém. Po těch Božích svátcích jsem teprv sčítal mé milodárky, které jsem od lidí první i druhý svátek obdržel, a umínil jsem si, že co živ, budu stále za dobrodince se modliti, za živé i mrtvé.

Částka šestá. Mnohé události od počátku roku 1834, jak podivně mě osud stále pronásledoval. Bylo to právě na den sv. Sylvestra. Tuhý mráz každého popoháněl z venku buď do své jizby, by se u teplých kamen poněkud zotavil a ohřál, anebo do nějaké krčmy, kde se lihovina prodává. Šel jsem okolo osmi hodin k vodě, patřil jsem na lidi mnohé, dosti bídně oděné a pólo bosý, tahali z vody ledové kry a teklo jim s obličeje. Já si myslel: ,Ubohý lidé ti asi musejí skusit zimu!' Tu se přiloudám blíže, až k tomu, co ten led na kusy sekal a na ně povy-koval: ,Táhněte, sakramenti!' To se mně nelíbilo, ale přece jsem šeptal, co se platí. Druhý mne zaslechl, vzkřiknul: ,Chceš dělat? 1 zlatej denně, můžeš od jedny dělat a ráno od šesti a vodpoledne do večera do sedmi.' Já slíbil, že přijdu; přišel jsem domů, teta mně dala snídaní a ptala se mne, kde jsem byl, v kostele snad ne tak dlouho. Odpovím : ,Ba ne, byl jsem u vody se podívat.' Teta praví na to ke mně : ,A snad nemyslíš jíti na led dělat?' ,Inu, milá tetičko, zima je dlouhá, kdybych 3 neb 4 neděle dělal, bylo by to dobré. Až odplave led, tak se zase otevřou všelijaké práce.' Ale teta praví na to: ,Ale teď zůstaneš doma.. Za těch osm měsíců, co jsi u nás, máš hezkých pár zlatých pohromadě, že tři měsíce můžeš býti doma. Pomysli si jen, na sobě zkazit šat, rozbiješ boty a sebe stýráš.' A tak konečně při tom zůstalo. Okolo hodiny šesté přišel strejček a sotva že se svlékl, tu ho obklopily dcery a jedna po druhé skládaly otci i matce novoroční přání a naposledy teprve já. Na to se zasedlo k stolu a po vykonané modlitbě požívaly se pokrmy, to se rozumí, že pivo zde nechybilo. Velká dcera ho přinesla tři mázy, pilo se a ledacos hovořilo, až teta také počla vypravovat, že jsem chtěl jít dělat na led. Strejček mně to ale rozmluvil a zakázal. Na to se pak chystali ku spaní. Na Nový rok v chrámu Páně jsem vykonal modlitbu