nebál, jak to dál se mnou dopadne a počal jsem opět býti veselým, že mám zase domov. Co Bůh dělá, všechno dobře dělá! Budiž jméno Páně pochváleno.

V pondělí ráno záhy se vstávalo, po oblečení otec, matka, dcery, všechno se v kleče modlilo. Já viděl zcela jiný pořádek. Pak šlo se po svěj. Já dal s Bohem a rovnou cestou místo do fabriky šel do Podskalí a okolo osmé hodiny jsem pracoval. Podával jsem rovnačům na stoh dříví tak zručně jako jiný. Pracoval jsem celý týden a měl jsem 58 hodin, za jednu hodinu platilo se 2 groše a 20 těch grošů byl jeden zlatý a groš byl 3 krejcary. Tu jsem v sobotu bral 5 zl. 48 kr. S radostí jsem přišel domů a nedbaje více skorém o domov, tázal jsem se strejčka a tety, mnoholi jsem za byt a večeře s nedělním obědem a snídaní dlužen. Teta praví: ,Za vše 1 zl. 45 kr.L Já zaplatil a uctivě poděkoval, V neděli odpoledne šel jsem k sv. Vojtěchu na požehnání o hezkou půl hodiny dříve a lidí bylo mnoho již v kostele. Se mnou to hnulo i šel jsem se ptát kostelníka, jestli bych směl v chrámě zpívati, on odpověděl : ,1 s Pánem Bohem !' Já byl celý šťastný. To byl začátek mého zpěváctvi !*)

Bylo to právě po žních, dříví plavalo až do zámrazu a tudy měl jsem stálou práci. Doma mě měli rádi. Mě opravdu počal těšiti nyní život. Často jsem si vzpomněl na drahou matku, jak by ona byla šťastna na světě, kdyby v domě panovala taková svornost a sjednocenost, jakož panuje zde u tety. Jistě by blaženěji její srdce se pohybovalo v těle a tu jsem sobě přál, jen ji viděti a ona arciť mně k tetě nosila prádlo a mne pozdravovala a jak se chovám, všechno od tety věděla. Týden od týdnu mně plynul v samé radosti. Já se nikdy nemohl dočkati té neděle, lidé si mne oblíbili, mladé paničky a nábožná děvčata vždy již v kostele čekaly na můj příchod, milo bylo poslouchati ten krásný zpěv, jenž se z daleka rozléhal.

Pomalu se blížil devítník. Tu si mne dal důstojný pan farář zavolat a pravil ke mně: ,Poslechněte, mladíku, chtěl byste zde držet devítník ?' Já : ,S radostí milostpane !' ,Ale musíte míti Karlovskou knížku !' Já mu řekl, že ji mám, ale lhal jsem. Teta mně ji koupila a hned mě také poučila, jak se ta pobožnost vykonává. Přiblížila se první neděle, já se toho lekal, ale buď Bohu chvála, vše krásně k radosti kněze i lidí dopadlo. Když jsem odcházel, kostelník mne zastavil, řekl mně, bych se vždycky modlil za dobrodince tohoto svatého chrámu, čehož jsem odpoledne při požehnání neopominul a vskutku jsem oučinek toho poznal, neboť jsem byl od několika paniček skrovně obdarován, s tím doložením, bych se vždycky za živé i mrtvé modlil. Tu se přiblížil Boží advent. Práce se na vodě pomalu tenčila, já také pilně chodil ráno na rorate a ve čtvrtek asi s dvanácti děvčaty ve škole jsme se učili vánoční písně čili koledy pěti.