vovala jim celé nesnáze a soužení. Asi pět roků se neviděli. To bylo zrovna jako nějaké divadlo neb truchlohra, až skoro všichni plakali. Mně ale při tom. bylo nejhůře. Na to se matka s nimi i se mnou rozžehnala, dala s Bohem a odešla.

Ta první noc mně byla mořem. Pro všeliké myšlení spáti jsem nemohl. Sotva že se slunce v ranní záři ukázalo, vstal jsem z lůžka svého, padnul na kolena svá a pozvedl oči k obloze nebeské, vzdávaje díky Bohu, že mne ráčil této noci při zdraví zachovati. V modlitbě jsem se zcela do jeho nejsvětější vůle a ochrany odevzdal, by mne Bůh nyní ráčil darem osvěty ducha Sv. duši i srdce mé naplniti v mém novém počínání. Konečně jsem se na tom ustanovil, že více do fabriky nepůjdu, toliko že sobě jiné zaměstnání zaopatřím. Chodím celý sklíčený okolo vody. Tam pracovali na vodě lidé, sváželi na trakařích dříví. Také jsem se dozvěděl i jak jsou ti lidé placení. Myslel jsem sobě, když by jiného nic nenašel, bylo by to z nouze dobré. Snad mně Bůh a Rodička Kristova, Maria Panna neopustí. Prošel jsem do odpoledne skorém půl Prahy. Peníze jsem měl, hlad mne netrápil, tak jsem teprv po druhé hodině přišel domů. Matka tam Cekala, dostal jsem nemilou kapitolu a musel jsem vypravovati, kde jsem byl.

Tu mně matka povidá: ,Poslouchej. Tu jsem ti přinesla prádlo všední i sváteční šaty, tvůj kancionál a ty tři zlaté máš u tety. Poslouchej nyní dobré lidi a měj Boha vždy na pamětí. Nevím, kdy sem zase přijdu.' Velmi hluboce sobě vzdychla, ale v tom okamžení mne pojala taková krutá lítost, že mně se div hořem srdce v těle nerozpuklo. Po celém těle jsem se třásl, div, že jsem neklesl k zemi. Tu jsem se vrhl a objal matku okolo krku v hlasitém pláči: ,Ach drahá, snad mne také chtějí jako tatínek na vždy opustit, já je pro všecko svaté prosím, nezamítají mne od sebe, sice bych byl jako opuštěnec od světa.' Na to mně matka pravila: ,Neplač, já tě nemyslím na vždy opustit, ale to víš, že jsou doma ještě čtyři děti, je mnoho práce, já sem leckdys přijdu, ale tebe viděti nebudu, myslím, že také nebudeš doma, toliko po své práci.' S těmi slovy mne opět upokojila, pak se se všemi rozžehnala, dala s Bohem a odešla. Druhý den byla neděle Páně. Já šel do kostela k sv. Vojtěchu, po kázání a velkých službách Božích zase domů. Strejc ale již byl doma a vyptával se mne, jaké bylo kázání, zdažli z něj něco si pamatuji. Já mu hned vypravoval vše, v duchu jsem si myslel: Aj, to je druhá matka má, budiž Bůh za to pochválen, že jsem mezi nábožnými lidmi!' Na to před obědem, nežli se pokrmy na stůl daly, tu strejc zavolal své tři dcery, před jídlem sv. evangelium a po modlitbě Páně zasedalo se k stolu a po jídle zase díků vzdání Bohu za jeho dary a po modlitbě Páně se odešlo. Dcery políbily nejdříve otci, pak i matce ruku, v čemž jsem i já je radostně následoval. Děvčata bez pobídky vše sklidily, umyly a na svá místa pořádně uklidily. Pak jedna se chopila punčochy, druhá opět nějakého šití, nejmenší seděla u tety a strejc četl ze svaté bible. Já jsem sobě myslel: ,Můj Bože, jaký jest to blažený život, kde láska a svornost i nábožnost se zahostí, tam jest i božské požehnání.'A již jsem se ničeho