na matku zase promluvil: ,Poslechni ženo, co ten kluk mně sakramentská nevyved! Včera si vzal pár řádků a vystoupil z práce, ať mně více přes přah nechodí.' Byla noc, já nešel, bylo ráno, já nepřišel. Otec odešel a matka zoufalá mne po přátelích i známých všudež hledala, celé dva dni, ale marně. Každý si pomysliti může, co trpělo její srdce!

Na to v úterý ráno po 7. hodině procesí přišlo na Novou hospodu. Ti, kteří první den na Sv. Horu jeli, již tam čekali. Na to s lidmi (zpěvák) modlil, po modlitbě vybíral na přivítání. Po sbírce žádal pro mne. Ta mně lidé dávali každý něco do čepice. Tu přijde jedna paní a praví: ,Matko Boží, to je Hajsový chlapec, mé nájemnice. No pomoz ti Bůh, no já zejtra pojedu až domů a budu stranu tebe mluvit.'

Tu se procesí hnulo s nábožným zpěvem ku Sv. Hoře. Tam přišlo pět kněží, čtyři korouhve s bubny a troubami, přivítat nás, při hlučném zvonění. Obešli jsme dvakrát kolem. V každým muselo srdce radostí plesati. Byl zpívaný Zdrávas Maria, velké služby Boží a odpoledne ve dvě hodiny křížová cesta a sv. požehnání. Pak se rozešli. Já jsem nyní si vše prohlížel, všechnu malbu v hambitech a večer jsem šel dolů do města a jeden havíř mne zavolal na nocleh, kde jich bylo více. Ráno v 5 hodin byl jsem na Sv. Hoře. Tam jsem koupil matce .modlitby Půlnebeklíč a «obě poutničky kancionál. Po službách Božích šlo se domů k Sv. Antonínu do Pičína, ve čtvrtek ku sv. Maří Magdaleně a pak k Dominikánům. Po Tedeum se lidé ubírali domů. Já také s třesoucím srdcem jsem šel. Byl jsem doma vlídně uvítán bez výčitek. Dostal jsem večeři, matce jsem dal knížku a ona mně poděkovala, dětem skromné hračky. Pak jsem otce snažně prosil, by mně to odpustil, že se to více už nestane. Otec ale pravil: ,Dnes jdi ode mne, až zejtra spolu promluvíme, dnes se na to vyspi.'

S bolestným srdcem na mysli jsem přemítal, co se se mnou bude díti, až jsem konečně usnul. Ráno mne probudil spurný blas otce. Já chci z lože vyskočiti a tu cítím, že mám nohy svázané. V tom se již náramná metla vznášela nade mnou. Já křičel, pro Boha otce prosil, nic neprospělo. Bohu díky, ta vejplata trvala jen asi tři minuty. Tu se otevřely dvéře, kdo tu, jako domácí paní se svým chasníkem, ten mně rozvázal nohy, mezi tím paní krotila otce. On se cítil býti přemožen, pravil k matce: ,Ženo, ten kluk ať mně nechodí přes práh, nebo co stojí a leží, všechno rozmlátím a půjdu od tebe, a tiskařem také nebude, já ho všade zničím!' Oblekl se, odešel; matka šla pak do Jirchář k své sestře a se strejcem to vyjednala, a hned jsem byl přijatý.

Částka pátá. Kterak se mně vedlo u sestry mé matky, pod dohlídkou strýce mého a jak jsem se svatě zavázal as do smrti na poutě choditi. Bylo to právě v pátek, když má laskavá matka mě do domu starší sestry své uvedla a mně s uslzenýma očima a v pláči na srdce kladla, co již skrze mne vystála, že ze mne chtěla člověka míti a že' silně doufá v Boha, že ještě také budu, jen když se Boha nespustím, že se snad dále otec umoudří, mne zase dómů přijme. Dále pak vypra-