ho starší při přítomnosti druhých tak zkrátka odbyl, nečekal na moji výplatu, zlostně odešel.

Přišel jsem večer domů, matka se mne ptá, jde-li taky otec? ,Ach, ten. je už přes hodinu pryč, po výplatě, a tu mají, maminko, peníze, 7 zl. 15 kr.' ,Go pak si je otec nevzal?' ,Ne, mistr mu je nedal,' a tu jsem vypravoval, co se stalo. ,Ale Ježíš Maria, to zase z toho bude rámus, spomoz Bůhi Inu já za to nemohu, nech ty peníze na prádelníku vypočítaný, mohly by se třebas ze stolu shoditi. Až tatínek přijde, tak mu je odevzdej, aby z toho nepošla žádná mrzutost, už je toho v těch dvou týdnech až moc!'

Tenkráte přišel po desáté hodině zcela střízlivý a těm menším dětem přinesl párek uzenek, matky a mne se docela ani nevšimnul, chystal se k ležení. Já teprv pravím: ,Tatínku na kostnu jsou moje peníze, 7 zl. 18 kr.' ,Drž hubu, nebo tě ji až po uši roztrhnu. Hospodař si s maminkou spolu, ty zlotřilý ničemo. Ty mě musíš z domu, nebo jednou budu skrz tebe ještě nešťastný.' A já mlčel, až ulehl. Ráno pak jako předešlou neděli odešel bez snídaně. Matka se již na všecko oddala. Pravila: ,Ať to dopadne se mnou, jak chce,' vzala mně peníze k sobě, mně pravila : ,Dítě, jdi do kostela a pros tam Rodičku Boží, by Bůh na její přímluvu od náš všechno zlé odvrátil.' Já ale místo kostela šel jsem do fabriky a prosil jsem o propuštění v kanceláři pana ředitele a mistr se přimluvil, dostal jsem písemné vysvědčení, že jsem se 3 roky a 10 měsíců učil, pilně a dobře se choval, a doma jsem o tom ani slovo neřekl.

V pondělí ráno mně matka dala čtyři groše a půl malého chleba do šátku a já šel najisto Pachtovům do práce. Tu jdu okolo chrámu sv. Jiljí neb Dominikánů, slyším varhany, bubny a trouby, smíšené se slavným zpěvem Marijanským putujících na Sv. Horu. Mne polily slze a duch vroucí zbožnosti sevřel srdce mé. Vkročil jsem do chrámu, roznícen jsa svatou horlivostí, padl jsem na kolena a odevzdával jsem se do mocné ochrany její. Tu ke mně přijde jedna paní a darovala mi stříbrný groš. Na to se počal na cestu chystati. Já docela zapomněl na svou povinnost a šel jsem místo do práce s poutníky až na Sv. Horu. Žádný mne neznal, toliko jen zpěvák se mě všimnul, poněvadž jsem se stále jeho držel a pořád zpíval. Až na Dobříši, kde procesí bylo v hospodě přes noc, se mne zpěvák všimnul, že sedím stranou a docela samotně, postavil se blíže mne a pravil: ,Gož ty samoten zde?' Já pravil: ,Ano.' On ale praví, bych šel do nalejvárny a pojedl falíř polívky, že mě jistě rodiče na pouť bez peněz nepustili. Já sklopil slzami zalité oči a hned jsem se mu přiznal, že rodiče o tom nevědí, že místo práce šel jsem na Sv. Horu. ,To je ale nepředloženost, rodiče budou míti starost o to.' Vzal mě sebou a dal mi večeři. Pak dále praví: ,Nespouštěj se mne. Jsou tu ještě tři dny, abys neměl hlad. Zejtra ti mezi poutníky něco vyprosím,' a počal se s lidmi na dobrou noc modliti a zpívati, na to s Pánem Bohem ulehli.

Co se asi dělo u mne doma! V pondělí večer přišel otec zrovna1 z práce domu, svlékl se a seděl celý zamyšlený. Tu za dlouhý čas prvně