broušené a zasazené v dřevěnou rukojeť. Nůž nutno častěji brousiti. Hotové perle nejsou stejné velikosti, prosívají se tedy, čili třídí na zinkových sítech. Síta taková jsou tak zařízena, že je lze z lubu vyjmouti a střídati. Otvory jejich odpovídají velikosti perel dle určitých čísel — millimetrů. Sklo, jehož se užívá, je buď sodnaté nebo olovnaté, vždycky však snadno tavitelné.

Perlář vezme tenkou »hůlku« skleněnou a jedním koncem vnoří ji

Č. 2. Foukání perel po domácku na Zdobině. Fotogr. prof. Dr. J. Kropáček ve Dvoře Král.

do plamene, stále ji ovšem otáčeje, aby stejnoměrně se nahřála. Potom přiloží k druhému konci ústa a vžene ústy rourkou vzduch, čímž na zahřátém konci vytvoří se koulička. Druhým proudem vzduchu profoukne se dirka v ní; potom vyjme rourku z plamene a podrží ji s vyfouknutou perlí v levé ruce, co zatím ihned do pravé uchopí novou rouru a zase na té vyfoukne jednu perli. Když tato je hotova, vloží studený konec rourky do úst a z prvé rourky hotovou perli nožem odřízne do kaltánu, aby ihned potom vyjal rourku z úst a držel ji v levé ruce než opětně na prvé rource vyfoukne perli druhou! Věc jde velmi rychle. Za ho-