dinu dovedný dělník vyfoukne perlí č. 0 až 600, prostřední asi 400. Průměrně spotřebuje se na 1000 perlí 10 »párků« skla a za 2 h. petroleje. 10 párků stojí 4 li.

Dle dovednosti dělníkovy trvá výroba 1000 perlí menších čísel nejdéle 3 hodiny, ovšem, tu je dělník velmi zdlouhavý a poslední hodiny pracovní nejméně vydatné! Jsou perláři, kteří týdně vyrobí 20 až 25 tisíc různých čísel, ba znám jednoho, který i 50 tisíc vyfoukal, tak že na den 9 tisíc připadalo. Ale to jsou výjimky !

Naše perle, nebarvené, průhledné, nazýváme obyčejně »surovinou«, která se teprve musí barviti. Dělají se obyčejné, mačkané, těžké a oblévané. Z obyčejné perle smáčknutím jí třemi prsty (bříšky posledních článků), jakmile ji z plamene vydáme, obdržíme »perli mačkanou«. Musí-li se obě dirky každé perle ze skla »horského« nebo tlustostěnného nad plamenem uhlazovati, aby od řezu nožem na nich nebylo drsných okrajů, máme hotovou perli oblévanou, bez opalování »těžkou«. Perle jsou duté, snesou veliký tlak, ale těžké a oblévané neobyčejný. Oblévání děje se pomocí háčku. Že práce u tohoto druhu je zdlouhavější a že i ceny za ně jsou větší, rozumí se samo sebou, jako ukážeme v dalším. Jsou však i jednodirkové, poloperle, olivy, hruštičky, vrábkované atd. perle.

Pracovní doba v létě začíná od 6—12 hod. dop. s čtvrthodinovou posnídávkou, v zimě od 7. ráno; odpoledne od 1 do 8—10 večer se čtvrthodinovou přestávkou na svačinu a 1 hodinovou večeří. Pracuje se do soboty, tedy 5 dnů v týdnu. V sobotu se »odvádí« práce. Dělníci v uzlíčkách přinášeli své perle k mistrům-obchodníkům, u nichž si je .třídili na sítech shora popsaných dle čísel.' Prodávají se však na počet Mille (tisíc), což děje se následovně. Odpočítá se 500 perlí neboli 25 až 50 »pětů«, vloží se do misky vah, na druhou misku vkládá se druhých 25—50 »pětů«. Je-li rovnováha, shrne se těchto 50—100 »pětů« do jedné misky a vyvažuje se na misce druhé a t. d.

Počítáme-li, že dělník perlářský, dovednější, vyfouká za 1 den 5000 perel po 28 h tisíc, a čítáme-li za sklo 20 h, za petrolej 8 hT zbývá mu denního čistého výdělku při obyčejných perlích 1'12 K, při mačkaných l.28 K a při těžkých 1.44 K. K tomu sluší připomenouti, že téměř napořád foukají se perle obyčejné a jen výminečně mačkané a těžké. Kdysi foukaly se tu také perle t. zv. černé, z černě barveného skla. Brzo však tato móda zanikla.

Dělníci kupovali si od mistrů sklo, na mistrových sítech si perle třídili, ale nebyli nikým a ničím vázáni některému mistrovi perle prodávat ustavičně. Tu vládla úplná volnost, zcela odlišná od faktorací jiných odvětví průmyslu domáckého. Každý týden v sobotu nebo jednou za 14 dnů scházeli se dělníci u mistrů-obchodníků, kde se perle přijímaly a dělnictvo bralo mzdu svou. Byly doby, kdy slušně ceny vypadaly, dnes průmysl ten živoří.

Vysoké ceny v létech 1901 a 1902 způsobily, že kde kdo »foukal« a nastal neuvěřitelný nedostatek dělnictva zemědělského i dorostu učňovského v řemeslech. Tehdy také ale ukázal se i mravní úpadek naprosto