Mnohé z níže uvedených odchylek nejsou v obyčeji po celém okrese blatenském, majíce namnoze povahu odchylek místních, ba ani v jediné dědině okresu našeho nelze pozorovati všechny odchylky na tomto místě zaznamenané. U mladších mnoho opraveno bylo školou a soukromou četbou; a sotva as by se našla ves, v níž by i staří v řeči své všech odchylek tuto uvedených pravidelně užívali. I tu lze pozorovati, že za několik pokolení svéráznost řeči lidové vymizí, a místo odchylek dialektických zůstanou jen chyby, které i nadále hyzditi budou naši řeč spisovnou. Proto tím více vážiti si musíme toho, co o zdejší řeči lidové dříve bylo napsáno.

Do XXXII. ročníku »Školy a života« z roku 1886 napsal zvěčnělý učitel Jos. Smola, rodák Buzický, pojednání: »Provincialismy z Blatenská«. V následujících řádcích rád bych podal přehled odchylek, k němuž připojuji za příklad řadu nesouvislých vět, jak je lid zde povídá. K tomu přidávám posléze souvislé vypravování, tak jak jsem je z úst lidu vyslechl.

1. Samohláskové: Dloužení kmenových samohlásek pozorovati jest v některých slovech, na př.: kašel, naděje, košíkář, móře, zboží, boží, pivovár, tchýně, plouti, družička neb droužka, a pod. V jiných slovech lid zase kmenovou samohlásku krátí, na př.: křidlo, hrneček, klobuk, hnůj, puč m. půjč, zůstávám, dolu, domu a j.: o krácení koncovek velmi zhusta užívaném zmínka bude při odchylném ohýbání slov. —

Lid náš přehlasuje v některých slovech, v nichž ve spisovném jazyce užívá se samohlásky široké; tak na př. říká se: čečka m. čočka, zacel m. začal, atd. Naopak zase nepřehlasuje lid náš ve slovech: jáhla, kužalka, řešato, čalo, polodne, chčála m. včela, už m. již a j.

Velmi časté jsou záměny samohlásek. Téměř všechna slova, která ve spisovném jazyce počínají dlouhým ú, počíná lid dvojhláskou ou: ouřaď, ouhor, oumysl, oul, oučel atd.

Dlouhé tvrdé ý změněno bývá pravidelně v ej: bejk, vejminek, mejlka, vejška atd.

Místo měkkého ě slyšeti bývá e ve slovech: čarodějnice, vedet m. věděti, čerstvejc, atd. Naopak zas ě místo e slyšíme ve slovese květu m. kvetu.

Dlouhé é zaměněno bývá v ej v některých slovech, na př.: polej-vati, pravidelně v 6. p. jednotn.'1 č. příd. jméno ženského rodu dle vzoru dobrá zakončeno jest příponou ej, tedy také v Blatnej in. v Blatné, a pod. Dlouhé é v ý zaměněno jest na př. ve slovech: přinýst m. přinésti, do Blatný m. do Blatné, a pod.

Dlouhé í mění se také někdy v ej, na př.: eejtiti m. cítiti, zejtra m. zítra, cejn m. cín, pejsek m. psík, podobně: vozejk, nosejk, atd.

Jiné změny samohlásek patrný jsou ve slovech: komeník m. kominík, plíva m. pleva, pína m. pěna, usík' m. usekl, zpítiti se, t. j. ne-