bliothekář král. kanonie řádu Praem. na Strahově.

Při příležitosti jubilea 70. Vašich narozenin prosím, bych i já směl vysloviti zaslouženou úctu vědecké Vaší práci životní a uznané též ostatně a oceněné jinde, s přáním ještě mnoha, mnoha let ve zdraví i jarosti duševní ku zdaru české vědy. Dr. J. Salaba, adjunkt Třeboňského archivu.

Můj drahý, milovaný pane profesore! Mezi blahopřejnými dopisy k 70. narozeninám naleznete dnes také tyto řádky. Já věru nevím, jak a co bych začal!? Chvěje se mi ruka, srdce, oči jsou slzami vděčnosti a lásky zamženy — můj zlatý pane profesore, vždyť jste jako můj otec, jehož jsem bohužel, ani matku nepoznal, vždyť jste mně na světě-je-diný dobrodinec a příznivec. Přeji Vám, aby Vám dal Pán Bůh ještě dlouho zdraví, klid a chuť k další záslužné práci, abyste žil v kruhu drahé rodiny blaženě, spokojeně, k radosti nás všech, kteří Vás rádi máme, bez chlubných lichotek, bez podkuřování . . . Váš žák a ctitel prof. Dr. Čeněk Zibrt, biblio-thekář Musea král. Českého.

Osměluji se v den Vašich 70tých narozenin připojiti se k dlouhé řadě upřímných gratulantů se skromným, ale srdečným přáním, by Vás, slovutný pane profesore, Prozřetelnost ještě dlouho české vědě zachovala, byste mohl v plné svěžesti napsati své velké Agrární Dějiny České a korunovati tímto životním dílem Svou zasloužilou plodnou činnost vědeckou. Račte přijmouti toto upřímné přání zároveň jako malý dík za veškeru vzácnou přízeň, kterou jste mi ráčil, slovutný pane professore, vžd5 tak ochotně projevovati. Vděčný a oddaný žák Dr. Jos. Volf.skriptorbiblio-theky Musea král. Českého.

Magistro optimo septuagenario ex animo gratulatur, utque hune natalem et plurimos alios quam felicissime agat, sincera fide optat gratus piusqne Fride-ricus nunc Romanus (Prof. Dr. Gust. Friedrich).

Račte laskavě přijmouti nejsrdečnější blahopřání od svého žáka a upřímného ctitele. Prof. Dr. Jos. Šusta.

Dovolte mi, abych se připojil k velké řade Vašich žáků, kteří Vám zítra v tak

významný den přispěchají blahopřáti, a prosím, abyste mé skromné přání připojil k nejupřímnějším. Budu vždy vzpomínati s naprostou oddaností let, kdy jsem byl Vaším žákem ve studentské lavici, avšak také pozdější Vaší laskavosti ke mně, jež pro mne znamenala vždy tolik mnoho. Nemohu Vám dáti svou vděčnost více na jevo než prostým, ale za to nejvřelejším přáním, abyste ráčil ve zdraví a spokojenosti žíti ještě po dlouhá léta k radosti těch, kdož měli štěstí býti Vašimi žáky. Prosím pak, abyste mi ráčil zachovati i nadále svou dosavadní přízeň. S opětovným přáním jsem Vám vždy v hluboké úctě a vděčnosti oddaný žák Zdeněk Nejedlý.

Prosím, abyste ráčil dovoliti mí připojiti tyto řádky k řadě blahopřání, jež Vaše 70. narozeniny vzbudily v našem světě vědeckém i veřejném. Dovoluji si tak učiniti nejen jako Váš bývalý a pilný posluchač na universitě, se kterou se loučíte, a nejen jako častější uchazeč o pomoc našich vědeckých ústavů pro mé práce, jež jste vždy přijímal a posuzoval s největší spravedlností a dokonalou ušlechtilostí své mysli, nýbrž i jako český historik (byť jeden z nejmladších), který jest hluboce přesvědčen o nutnosti nejen vývoje, nýbrž i tradice v duševním životě malého národa, a který proto jest naplněn upřímnou úctou ke všem, kdož na poli stejné kultury dříve byli pracovali a bohatší úrodu jeho připravovali. Přeji Vám, slovutný pane, co nejvřeleji, abyste ještě dlouho se těšil zdraví, jež by Vám dovolilo do konce dovésti Vaše životní dílo a jež by rozmnožovalo srdečnou úctu, jakou k Vám chová česká obec historická. S výrazem nejhlubší úcty Vám oddaný Vlastimil Kybal.

Jest tím vinna toliko vrozená Vám skromnost, že dovídám se teprve ex post o tom, co naplňuje mne, ctitele Vašeho díla vědeckého, upřímnou radostí, o dovršení věku sedmdesátého Vámi. Není to jenom úcta k neúnavné práci a badatelské i sběratelské činnosti Vaší, co při vzpomínce mohutně se hlásí o slovo — Vaše ochota a pomoc starším a zejména i mladším pracovníkům, Váš vzácný zájem o jednotlivce oboru Vašemu třeba vzdálené.