kryla stůl a za ní drahá, nesla mně večeři, čtvrtku husy a asi tři brambory, a tázala se jestli si přeju také piva. »Ano!,« pravím a v malé chvíli byla tu láhev ležáku. Teď jsem žil jako pravý kavalír, ale milý Františku, jak to ráno dopadne, jak chce, měl jsem seboa peníze, neb jsem si myslel, než budu brát první peníze, bych měl na celý týden na živobytí. Bylo 8 hodin, přišla zas, odstlaia mně postel, vzala nádobí, přála dobrou noc a odešla. Já teprv si rozjímal celou tu náhodu se mnou a jak to dále se mnou dopadne, pozdě na noc teprve jsem usnul.

Na to v neděli ráno sotva byl den, já si již vyčistil šat i obuv docela čistě a vyňal jsem si z mého vaku potřebné papíry. Byla to první neděle, co jsem nešel do kostela. Asi v šest hodin přišla opět ta služka a přinesla mi černou kávu s rumem a v půl hodině opět zase bílou a dva rohlíčky. Já žádal ji, než se nasnídám, by mně přinesla oučet. Když přišla: »Prosím, mladý pane, pán pravil, že již je všecko v pořádku,« odcházela, já ji zavolal: »Tu máte za vaše posloužení,« a dal jsem stříbrný desetník. Holka mně chtěla líbat ruku, až jsem se studem zardčl. Pak odešla. Tenkráte jsem sobě opravdu zahrál na pána. Netrpělivě jsem čekal, brzo-li kdo pro mě přijde.

Bylo již 8 hodin pryč, tu zaklepá mladý, zrostlý muž na dveře, pravím: »Dále.« Vešel, dal pozdravení a pravil: »Prosím, mladý pane, ráčejí jít se mnou.« Byl oděn jako nějaký námořník. Bez slova promluvení jsem šel, hospodský mně přál štěstí a smál se. Já byl celý polekán, že ti páni ze mne si ztropili jen švandu. Přišli jsme k vodě, tu stál pěkný člunek s plachtičkou a na něm besídka, potažená zeleným plátnem. Já jsem si musel do něho sednouti a on si sednul k rudlím a za půl hodiny byli jsme na Vraným. Já vystoupl a on uvázal člunek na své místo • a vedl mne k mému dobrodinci. Já se poklonil uctivě, pozdravil a zůstal stát blíže dveří. »Nu pojte dál a zde si sednete, jestli to je pravda tak, jakou jsem o vás dostal správu, tak to spolu zkusíme. Dejte mně to vše, školní i to z dílny vysvědčení, pak výtah křestního listu.« Když to vše náležitě prohlédl, ukryl to do nalezené skřínky. »Směšné,« pravil, »ta byla při bourání včera nalezena, tak to do ní skrejeme«. Zkoušel mne v psaní i v počtech. Konečně pravil: »No, já myslím, že to snad půjde. Tak nyní slyšte. Na silnici dělá dvacet skalníků, ti lámou skálu, jsou na čtvero rozdělení, pátej muž je jako dozorce za každou tou partou. Je dvanácte denních dělníků na denní plat a ti odvážejí Len kámem, tara-sují silnici. Tak vy budete na ty lidí dohlížet, by neodbíhali, dříve ale dohlížel ten pátej skalník na těch dvanácte a byli v tom jen samý švindle. Zde máte tiščené listiny a jména všech lidu, 20 skalníků a 48 lidí na denní plat. Když budete se mnou, tak já budu s vámi. Jestli pak mně rozumíte?« Já se poklonil, pravím: »Rozumím, milostpane.« »Odpoledne mně to ukažte, jak ste mně tedy rozuměl, abych seznal vaše schopnosti. Ted můžete jít. Zde vám dávám také lahvičku černidla a pár per. Dole čeká přívozník, ten vás doveze do vašeho obydlí. Zatím s Bohemie

Sotva že jsem vyšel ze stavení, již proti mně kráčí ten mladík, sejme čapku a praví: «To jsem se, mladý pane, na ně naěekal a je dnes