Na to mě ponejprv oslovil: »-A nyní půjdou se mnou k boudu a spíšou si nádobí, co v ní má hlídač na starosti, kolik lopat, palic, sochorů, krumpáčů, koleček a tak dále, vše tomu pánu odevzdáte. Od dneška ste jen zde hlídačem nádobí a nikoliv nad lidmi dozorcem.« Na to on se chtěl omlouvati, ale pán pravil: »Ani slovo, pakli se ještě něco dovím, budeme mluviti spolu jinače. Dost bídně jste se mně v těch pěti nedělích zachoval. Škoda, že jste byl u vojska manipulantem!« Ta kontrola trvala přes hodinu, pak si každý své nádobí vzal a šel po své práci. Já ale dostal rozkaz, abych s hlídačem nic neměl a s tím odešel.

Já tu koukal jako mladý zajíc na první sníh. Ti lidé ale znali svou povinnost, pracovali a já jsem se od nich sám učil znát, proč jsem tam. Tu mně děvče přineslo snídaní. Já chtěl jen v stoje jíst, ale jeden z dělníků mně pravil, bych šel do pisárny, co je nádobí. A vskutku tam byl malý »kamdlíček«, v něm stolec malý a jedna židle a také kamna To se mně líbilo. Vejda tam, kdo tu sedí jako zničený dozorce a nynější jen hlídač. Těšil se s dýmkou svojí. Proto mne přece uvítal a ještě mně otevřel dvéře. Když jsem snědl, pravím děvčeti: »Dnes si promeškala školu. No, to vždycky nebude. Budoucně mně snídaní a oběd přinášej sem.« A jdu také pryč. Vyšel jsem několik kroků, tu na mne hlídač volá: »Hej, hej, mladej slyšte!« Jase ohlédnu, a pravím: »Voláte mne? Ano?« Já jdu k němu. On mně dal klíč od pisárny i od stolku. Pravil: »To patří nyní vám, byste si ty lejstra měl kam uklidit. Přejn vám mnoho štěstí s tou holotou. Jak vy zde ani věrtel soli nevylížete!" a při tom sobě potupně odplivl.

Já byl jako zaražený. Pravím, sám k sobě: »0 Bože, buď mým pomocníkem, nebo ten člověk asi bude mým oulilavným nepřítelem. Pakli někteří z těch dělníků jsou s ním spolčení, tak nejsem ani životem jistý.« Počal jsem sobě na svou pošetilost pozdě naříkati a přál jsem si býti. raději v Podskalí. Byly již asi tři hodiny, tu přišel pan inženýr a z-daleka se smál. Já radostí celý okřál a jdu mu naproti. Pokorně jsem se poklonil a ukazuji mu svůj seznam, poznámky dopolední i'odpolední, že budou míti celý den. On prošel skrz a tu mně ukázal, jak se má ta navážka navážeti, spěchovati to drobné mezi větší štěrk atd. Pak šel na Vranej a tam se do večera zdržel. Po prohlídce ve mlýně odplul pokojně do Prahy a nepřišel až v pátek. Po práci jsem všechny lidi svolal, bylo jich 68. Ti se museli postaviti do řady a pojmenovaný každý své nádobí, s nímž pracoval, pořádně odevzdati hlídačovi. Teď ho dále budeme nazývati šafářem. Teď jsem měl každý večer co psáti. Šel jsem hned prvně k panu kněhvedoucímu. Tak jej budu také dále jmenovati. On prohlídl listinu. Byl spokojený. Já ho prosil o papír a o nějakou knihu, bych si mohl do ní vše zaznamenati. On mi dal svázanou knihu ku poznámkám. Ku př. když se co dalo ke kováři, kdy se za staré nádobí měnilo nové a mnoho-li kusů atd. A ještě mně dal asi dvě knihy papíru k psaní. Nyní jsem započal vykonávati se vší pilností nový ouřad svůj. Dvakráte v týdnu přišel pan inženýr, prohlédl moji listinu, seznam dělníků se spo-