ani vslál nemohl. Pomohli tnu a on slíbil, že vždy za košíček 'hrušek nechá dvacilník. Jest-li to splnil, so neví.

Jako malý dítě jsem slejchávala o jednom staviteli, že chodíval na »Husu« do zámku. Rok od roku se tam staví a opravuje. Jednou šel někde, jak se jde k Záboři. v tom uvidí na cestě velikého zajíce spát. Milého zajíce sebral, vypůjčil si pytel a nes si ho ku stavbě. Čím dál šel, zajíc byl těžší, až tak těžký, jak pytel kamenů. Stavitel nechtěl ho odložit až na místě. Když přicházel k mostu, musel už odpočívat. Tak ještě pytel s námahou vzal, ale pytel mu se zad upadl a zajíc z něho rovnejma nohama skočil do Labe. To byl laky hastrman.

Ve Vamberku a v okolních obcích udržuje se velikonoční »koulení vejci« na valbiskách (»valbištč«). Valbisko upravují na Bílou sobotu odpoledne. Za moslem (nyní u sy. Jana na podměstí) nasype se vrstva

hlíny tvaru obdélníkového. Na hrubší poklad nasype se vrstva popelem promíšené hlíny,, upěchu-je se. Po délce položí se dvě silnější hrázky, aby se hlína nesesouvala. Násyp opět popelem so posype a válečkem uhladí. Tak docílí se plochy podobné mlatu, hladké. Místa hladká posypávají se žlutým pískem, valbiska občas chvojovým koštětem se zametá. Tím zdržují se hladká vajíčka poněkud ve svém běhu. V dolním, mírným obloukem zakončeném a poněkud širším konci valbiska načrtne se řada příčných, mělkých rýh, aby se snáze změřilo, které vajíčko nejdál doběhlo. Délka valbiska obnáší asi 61/2 m,

Ťukání vajec. Obyčej velikonoční v Lužici.