Jest zbytkem někdejšího pralesa. K stromu onomu vizí se mnohé pověsti. (Dle dopisu p. GUrtlera r. 1899.) (Vyobr. čís. 1.)

Lípa v Mirošově na Bokycansku. Zasazena byla prý r. 1550 Ač byla všemožně chráněna, přece uschla. (Moravec, L. R. IV. 1903, 28.) (Vyobr. čís. 6.)

Borovice ti Jemnice na Moravě. Stáří velikého. (Gärtner, L. R. IV. 1903, 54.)

Jedle u »Devíti skal« v pohoří Gesko-Moravském. Na nejvyšším bodě (237 m. nad mořem) celého okolí. Výška obnáší 43 m., objem v prsní výšce 515 m. (Ptáček, L. R. IV. 1903, 78.) (Vyobr. čís. 12.)

Dub sv. Prokopa v Ghotouni na Kouřimská. Dle legendy vyoral sv. Prokop s ďáblem známou »čertovou brázdu« od Chotouně až k Sázavě. Po pekelné orbě sv. Prokop zatkl otku do země, z které dub vypučel. Mohutný a vysoký dub jest již suchý. (L. R. V. 1904, 14.) (Vyobr. čís. 15.)

Lípa u Bušehradu, vlastně Lušerady (u Loun). Dle archivu knížecího jest lípa 327 let stará; mnozí však háďají, že více. (Urban, L. R. V. 1904, 22.)

Biegrův jilm ve dvoře Předboři u Malce. Ke cti Dra. F. L. Riegra nazván. Pozoruhodný kmen má 16 m. výše, a měří u pařezu v objemu 4-08 m. (L. R. V. 1904, 38.)

@NZ@Otázky a odpovědi.

* Flusárny byly dílny, v nichž se vyráběla lesní sůl (draslo, salajka, potaš, pudoš, flus). Srv. J. K. Hraše, Český Lid XVI. 157, V. Kursa, Český Lid XVI. 246. Flusárna a zároveň sklárna stávala v Záboří u Skutče ještě r. 1754, pak však vyhořela a upadla v zapomenutí. Viz K. Gupr, Osvěta Lidu 11. února 1908. Hraše i Kursa znají pouze, že lesní sůl vyráběna byla z dřevného popela. Dle čupra neví se, z čeho se salajka vyráběla, buď prý ž dřevného popela nebo z potu ovčí vlny. Vím o dvou jiných flusárnách. Stávaly v Doubravici u Králové Dvora n. L., jedna na místě č. p. 40, druhá č. p. 43 a název »flusárna« pro druhou, vlastně pro místo, na němž stávala, udržuje se jen u starších aspoň lidí dosud. Majitelem byl bratr mé babičky, dnes 831eté, podle níž mohu o flusárnách sděliti: Po vesnicích skoupil se dřevný popel; za věrtel dávala se čtvrtka mýdla, ale jen jménem. Libra mýdla byla totiž rozdělena na 5 »čtvrtek«, a »věrtel« měl 5 čtvrtcí. 0 tom věděli i prodávající, říkali onomu věrteli »popelářskej věrtel«, i nelze v tom spatřovati podvodu. Ostatně výdělek plynoucí právě z oné zvláštní soustavy měr a vah připadl čeledínovi, jenž popel svážel, a prodavači rádi mu toho výdělku dopřávali, dávajíce mu často i chléb náďavkem.- Že výdělek takto získaný byl dosti značný, vidno z ioho, že jeden čeledín zachoval