str. 406
v podobě stavitele na dokonání této stavby podle slov apoštolových: »Podle milosti Boží, kteráž mi dána jest, jako moudrý stavitel založil jsem základ, jiný pak na něm staví; avšak jedenkaždý viz, jak na něm staví. Základu zajisté žádný nemůže položiti, kromě toho, kterýž položen jest, jenž jest Kristus Ježíš« (Epišt. sv. Pavla ke Kor. I, k. 3, v. 10, 11). Na konci jest dopis Bratra F. T. F. z Gdaňská, ve kterém se taktéž mluví o kamenu moudrosti a stavbě duchovního domu.85)
Delší zmínku zasluhuje ještě Theobald Zachariáš, známý autor Husitské války, který stotožňuje Bratry růžového kříže s novokřtěnci.86)
Dr. Čeněk Zíbrt:
Dřevěné kostelíky v zemích českých a jejich příbuznost s kostelíky dřevěnými polskými.
Se 33 vyobrazeními.
V časopiseckých sloupcích kmitly se nedávno u nás zarmucující zprávy, že se chystá opět zničení starého, zajímavého dřevěného kostelíka na hřbitově ve Val. Meziříčí na Moravě, s ochozem pod přístřeškem, nejlepší a jediná lidová památka stavební tohoto druhu na Valašska a
kolem r. 1196. Důležitou úlohu hrál prý v něm Raim. Lullius, srv. pozn. 5. Za Eduarda I. vzkvétal řád, avšak byl znám pouze několika členům domů York-ského a Lankasterského. Z jejich erbovního znaku, červené a bílé růže, povstalo prý jméno Bratrstvo červeného kříže. Později prý řád upadal za vnitřních rozbrojů, až jej objevil r. 1649 Cromwell v zámku Wliiteliall; neznaje pak jeho původu, pokusil se jej přeměniti v řád svobodných zednářů. Na počátek 12. stol. klade vznik řádu i Magister Pianco, Der Rosenkreuzer in seiner Blösse, Amslerdam 1781; do 14. stol. pak Semler, Unparteiische Sammlung zur Historie der Rosenkreuzer, Leipzig, 1786, který Bratrstvo uvádí ve spojení s Gerhardem Grootem. O správnosti údaje K. Kiesewettrova, že jest vlastníkem rukopisu, nadepsaného »Compendium totius philosophiae et alchymiae fraternitatis Roseae Crucis ex mandato Serenissimi comitis de Falkenstein, Imperatoris nostri (= arcibiskup trierský, hrabě z Falkenstejuu, pater philosophorum zvaný, f 1386), Anno Domini 1374«, který by tedy pocházel ze 14. stol., lze důvodně pochybovati.
m) Později vykládána písmena F. R. C. jako Fraternitas Roris Cocti = Bratrstvo uvařené rosy, což byio jen jiné pojmenování kamene mudrců.
80) Wiedertaufferischer Geist, das ist: Glaubwürdiger und Historischer Bericht, was Jammer und Elend die alten Wiedertauffer gestifftet und angerichtet. Darausz zu schliessen: Was man von den newen genandten Weigelianern, Rosencreutzern und Pansophisten zugewarten hab, weiin sie (wie in dem Tractat erwiesen) einerley Lehr führen, frommen Christen zu einer trewhertzigen Warnung; unschuldigen und in ihrer lieben Einfall verwirreten, verführten Herren zu einer nöthigen Unterrichtung, mit fleiss und ohne einigen falsch ausz bewehrten Historien colligirt durch M. Zachariam Tbeobaldum, dieser Zeit Pfarrern zu Krafflshof (Lutherus Tom. 3. Jenens. Germ. fol. í.8á: Müntzer ist todt, aber sein Geist ist noch nicht auszgerott). Nürnberg, Gedruckt und verlegt durch Simon Halbmayern, 1623, 4°, str. 158.
|
