dil zájem čtenářstva a zvláště kruhův odborných pro zanedbané toto pole výzkumů o lidovém stavitelství dřevěném, abychom hleděli v české literatuře dohoniti a dospěti tam, kde již dnes s takovým úspěchem pracují bratři Poláci!

Byl to velmi nepříjemný den, když jsem chtěl nastoupiti cestu k strejci, svému, kde nyní byl domov můj; neboť jsem se obával přes práh k přísnému otci překročiti. 0 jak milerád byl bych padl na zem a objal kolena jeho co kající hříšník a sepjatýma rukama za odpuštění slzavě prosil! Ale ach, pozdě jsem poznal vinu svou; neboť mi otec jedenkráte pravil: »Co budeš vidět neb slyšet, o ničem doma nepovídej!« A já jsem to přikázání přestoupil, z čehož byly velké domácí nevůle.

Právě jsem snídal a tyto své poklesky v duchu si rozjímal. Chvilkami pohlédl jsem skrze okno na ulici. Sníh se chumelil a dle rychlé chůze lidu seznal jsem, že je tuhý a krutý mráz. I umínil jsem sobě, že se pozdržím, až přestane padati sníh. Šel jsem tedy do druhé krčmy,

kdežto obyčejně kočové, venkovský lid a obchodní sedával, by ohřáti mohl své skřehlé ou-dy. I dal jsem si naliti sklenici piva. Kouknu na hodiny, již bylo půl desáté. Tu najednou vejde jeden muž, praví: »Dnes aby tam psa vyhnal, prodej žádnej!« Bylo viděti, že je tam velmi známý. Každý jej jmenoval »pane Flos«. Já na něj hleděl chvíli a poznal jsem v něm známého tiskaře z dob mého učení, že tiskl s mým otcem. Povstal jsem rychle, jdu k němu a dávám mu připitnou. On přijal poctu a zakouká se na mě a praví: »Nejste vy syn Haiszův? « Já pravím: »Ano.« »I kdypak jsem tě, hochu, neviděl; to už je včera!» Já mu musel vypravovati, jak se mně vedlo, ale s mojí mzdou co jsem měl, to jsem zamlčel. Toliko jsem se mu svěřil, že. bych si rád koupil nějaký zimník a hodinky. On byl hned pohotově, že půjde se mnou k Límonovům, tam že koupíme čisté a laciné hodinky a v Židovském městě kabát. Sníh již.

10. Kostelík sv. Václava, ve Větřkovicích.