Předchozí 0435 Následující
str. 419

padal málo a své věci měl jsem u po-domka ukryté. Vzal jsem deštník a pravím: »Tak jdou, paneFlos!« Přišli jsme k Lemonovům. Brzy jsme koupili bodinky a stříbrný řetízek za 14 zlatých šajnů a čistý, tmavomodrý zimník za deset. V poledne jsme byli zpět. Co mu dáti mám za jeho cestu? I poručil jsem, by nám přinesli každému dvě jaternice a kousek chleba, dvě sklenice piva. Celá ta outrata dělala 34 krejc. šajnů, a ještě jsem mu dal stříbrný desetník a on poděkoval. Poněvadž zase hustě počal padati sníh a já chvátal domů, přivedl mně kočár od Františkánského kláštera. Já si do něj dal své věci, zaplatil, co byl jsem povinen, a s tím mužem se rozloučil a jel jsem s Pánem Bohem k své tetě do Podskalí.

Za 20 minut byl jsem u domu. Fijakr žádal zlatý šajnů. Ted! kam koho se ptát? Co nechtěla náhoda? Když jsem lezl z vozu, jedna ta starší dívka vylejvala dřez se spinou od mytí nádobí. Jak mne spatřila, vzkřikla: »Maminko, Franc přijel. Maminko, honem vemte mu ten uzel!« Teta byla samý prach, poněvadž na zimu dělávala ty bačkory. Nemohla tak ven, zavolala na dívku, an u ní bydlela. Ta ochotně přiběhla. Já sejmul s hlavy, když mě oslovila: »Dají mi ten vak, mladý pane!«, já myslel v tom okamžení, že jsem v Přelouči králem. Když jsem jí svůj vak podával, naše vzhledy se spolně potkaly. Ona se zarděla co růže, modrolesklá očka svá planoucí co třpytící se hvězdy s libým úsměchem k zemi sklopila a s mým majetkem rychle odběhla. Já se nemohl v tom okamžení z místa hnouti, neb jsem byl sličností její docela jako okouzlený.

Po chvíli jsem se předce zotavil ze mé ztrnulosti, zaklepám, děvčata mne hned vítala, teta praví: »Staframente, Františku. Tyf jsi jako nějakej milostpán, já bych tě na ulici ani nepoznala, jakej jsi švihák.« Já se na to usmál a pravím : »Právě dnes jsem si zahrál ponejprv na pána, jel jsem do Podskalí v kočáře!« Při samém rozmlouvání uplynuly odpolední hodiny. Večer přišel strejček, srdečně mne uvítal, ledacos mne se vyptával. Pak jsem še i mu pochlubil s hodinkami a zimníkem. On to prohlédl a schválil. Pravil, že to za tv peníze


11. Kostel sv. Mikuláše v Tiché na Moravě.


12. Kostel sv. Bartoloměje v Kopřivnici na Moravě.


Předchozí   Následující