stojí. Bylo již po osmé hodině, nastalo večerní modlení a potom se odebral každý na své lůžko. Děvčata zůstala v zadním pokoji s tou sličnou kráskou, jež mne tak očima svými okouzlila a my jsme zůstali v předním pokoji. Na to druhého dne ráno se již před pátou hodinou vstávalo, poněvadž strejček jak v letě i v zimě musel býti v šest hodin v práci.

Já se probudil. Tu mně hned na mysl přišlo, že jsem kromě neděle v chrámu Páně nebyl. Rychle se obleknu a jdu na ranní k svaté Trojici. Ranní byla tichá a lidí bylo dosti v kostele. Myslel jsem sobě : »Můj

13. Kostel sv. Klimenta v Jasenici (Morava).

Bože, proč to je? Inu (myslel jsem si), kněz to snad nechce !« Ale předce jsem se osmělil a jak vyšel ze sakristie, prosil jsem jej, by mně povolil v chrámu Páně zpívati, čemuž on radostně svolil. Já s potěšením spěchal domů, mrzlo jen praštilo, děvčata se ohřívala u kamen. Jak jsem ale vešel do pokoje, sličná Baruška ulítla do zadu a již jsem ji neviděl, ona celý den seděla u svého rámce a zaměstknávala se vyšíváním.

Jak bylo po snídaní, Marjanka musela běžeti k mé matce a ji říci, že jsem doma. Aby to zadarmo nezáblo, dal jsem jí groš od cesty. To mně byla věru dlouhá doba, brzo-li zase spatřím drahou matku svou. Asi za půl druhé hodiny holka otevře a praví: »Teta je tu hnedle!« Asi za tři minuty byla zde. Po pozdravení při vejití do pokoje, dala se do hlasitého pláče. Já stál jako bleskem omráčený, že mně i jazyk v ústech trnul.